Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3373/2017Usnesení NS ze dne 06.09.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3373.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3373/2017-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce L. R., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupené JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1463/5, o zaplacení částky 220 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 34/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, č. j. 28 Co 464/2016-98, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 422,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 23. 3. 2016, č. j. 30 C 34/2015-70, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 9. 2016, č. j. 30 C 34/2015-79, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu o zaplacení částky 209 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce dovolání, v němž namítal, že odvolací soud nesprávně vyřešil otázky dosud neřešené dovolacím soudem:

1) „Je po pojistné události důvodem k odepření práva na pojistné plnění skutečnost, že pojistník při uzavírání pojistné smlouvy nepravdivě odpověděl na písemné pojistitelovy otázky, aniž by pojistitel současně odstoupil od pojistné smlouvy a aniž pojistitel tento důvod uvedl v právním úkonu, kterým pojistné plnění odmítl?“

2) „Je-li pojistnou událostí krádež motorového vozidla, je důvodem pro odmítnutí pojistného plnění, pokud při prováděném šetření, konaném pojistitelem podle § 16 zákona č. 37/2004 Sb. předloží na vyžádání pojistitele oprávněná osoba nabývací doklad k vozidlu, který neodpovídá skutečnosti?“

Dovolatel tvrdí, že odvolací soud při posouzení výše uvedených otázek nesprávně aplikoval § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), neboť nepravdivá odpověď při uzavírání pojistné smlouvy ani předložení faktury s nesprávnou pořizovací cenou vozidla v rámci šetření pojistné události nemohou být důvodem pro odmítnutí pojistného plnění. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žalobcem uplatněného nároku současně na posouzení dvou na sobě nezávislých důvodů odmítnutí pojistného plnění žalobci podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě. Prvním důvodem bylo, že žalobce po pojistné události, ke které došlo odcizením vozidla dne 2. 10. 2012, vědomě nepravdivě dne 21. 1. 2013 písemně odpověděl na dotaz žalované, že vozidlo v minulosti nebylo poškozeno při dopravní nehodě nebo havárii, a snažil se tak nadhodnotit rozsah způsobené škody a zkreslit údaj mající vliv na stanovení výše pojistného plnění. Druhým důvodem pak bylo, že žalobce při uplatnění práva na pojistné plnění vědomě předložil žalované falešnou fakturu ze dne 30. 11. 2012 obsahující nepravdivé informace o vyšší kupní ceně vozidla a snažil se tímto způsobem nadhodnotit rozsah způsobené škody.

První z otázek vymezených dovolatelem přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo. Odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru, že žalobce nepravdivě odpověděl na písemné otázky při uzavírání pojistné smlouvy, jak se mylně domnívá dovolatel, ale posuzoval výlučně nepravdivé informace podané žalobcem až v rámci šetření jeho nároku na pojistné plnění po vzniku pojistné události (tj. zjevně po uzavření pojistné smlouvy).

Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiného důvodu, než jaký byl vymezen v dovolání, napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1739/2001, a dále například důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, veřejnosti dostupného na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

Druhá z dovolatelem vymezených otázek se vztahuje výlučně k druhému z důvodů zamítnutí žaloby. Za situace, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž každý sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby, a první z nich nebyl dovolatelem napaden a otevřen dovolacímu přezkumu, není dovolání přípustné ani ve vztahu k této druhé z otázek. Její věcný přezkum totiž výsledek sporu nemůže ovlivnit, neboť i kdyby závěr odvolacího soudu o možnosti aplikace § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě při předložení faktury obsahující nepravdivý údaj o pořizovací ceně vozidla nebyl správný, je tu ještě další samostatný důvod pro zamítnutí žaloby [aplikace § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě z důvodu sdělení nepravdivé informace o tom, že vozidlo nebylo v minulosti poškozeno, při uplatnění nároku na pojistné plnění], který dovoláním nebyl zpochybněn, a proto je dovolání nepřípustné jako celek (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3145/2015).

Dovolání žalobce výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti druhému výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V tomto směru však dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Chybí též údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek stanovených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a v čem shledává nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 6. září 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru