Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3234/2017Usnesení NS ze dne 25.07.2017

HeslaLhůty
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3234.2017.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 243c odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 218a o. s. ř. ve znění od 01.01.2014


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3234/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně JP servis-OIL s. r. o., se sídlem v Litvínově, Podkrušnohorská 432, identifikační číslo osoby 28691687, zastoupené Mgr. Ing. Václavem Špundou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 741/6, proti žalovanému Ing. V. V., zastoupenému Mgr. Bc. Josefem Václavem Martinkem, advokátem se sídlem v Praze 14, Bryksova 818/48, o zaplacení částky 113 116 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 39/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 21 Co 547/2016-115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7 018 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, č. j. 18 C 39/2016-88, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 109 662 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 3 454 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, datované 18. 5. 2017 a doručené soudu prvního stupně téhož dne, v němž navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně má za to, že dovolání nesplňuje náležitosti předepsané zákonem, a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu obsahující řádné poučení o dovolání byl doručen právnímu zástupci žalovaného do datové schránky dne 17. 3. 2017 (srov. č. l. 120 spisu). Podal-li následně žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dovolání do datové schránky soudu prvního stupně dne 18. 5. 2017, učinil tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty, neboť podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byla posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání středa 17. 5. 2017.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. odmítl pro opožděnost.

I kdyby však dovolání bylo podáno včas, bylo by odmítnuto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady, neboť dovolatel oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval a vymezení předpokladu přípustnosti dovolání není zjistitelné ani z obsahu dovolací argumentace.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 7. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru