Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3187/2012Usnesení NS ze dne 26.03.2013

HeslaObnova řízení
Přípustnost dovolání
Vady řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3187.2012.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 228 o. s. ř.

§ 233 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3187/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce K. O., zastoupeného JUDr. Radkem Coufalem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 5a, PSČ 602 00, proti žalované AWT Čechofracht a. s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00001066, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 297/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2012, č. j. 12 Cmo 2/2012-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. 80 Cm 297/2007-57, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení ve věci vedené u tamějšího soudu pod sp. zn. 27 Cm 5/2002, není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, může být dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238 odst. 2 o. s. ř.). Použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v souzené věci vyloučeno. Uvedené usnesení soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím o samotné žalobě na obnovu řízení; za rozhodnutí o žalobě nelze považovat nemeritorní usnesení ze dne 9. září 2008, sp. zn. 80 Cm 297/2007-14, jímž soud prvního stupně žalobu pro nedostatek předepsaných náležitostí odmítl a které odvolací soud poté, co žalobce žalobu doplnil, usnesením ze dne 26. dubna 2010, č. j. 12 Cmo 289/2009-43, změnil tak, že žaloba na obnovu řízení se neodmítá. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatel svými námitkami nevymezuje žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil. Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, na které napadené rozhodnutí spočívá, tj. která je pro toto rozhodnutí určující.

Otázku, která by měla po právní stránce zásadní význam, dovolatel výslovně nezformuloval a nelze ji nalézt ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.

K tzv. zmatečnostním vadám řízení, uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Zmatečnostní vady samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle procesních pravidel účinných od 1. ledna 2001 založit nemohou. Procesní pochybení soudu, který projednal věc v nepřítomnosti účastníka řízení, ač nebyly splněny předpoklady pro takový postup stanovené v § 101 odst. 3 o. s. ř., a znemožnil tak účastníku realizovat při jednání procesní práva, která mu dává občanský soudní řád, je v ustálené judikatuře posuzováno jako postup, jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitka, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, byla způsobilým dovolacím důvodem toliko podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. V řízení, jež probíhá podle občanského soudního řádu ve znění této novely, jak je tomu též v posuzované věci, (srov. přechodná ustanovení k části první zákona č. 30/2000 Sb., články 1, 15 a 17), je k nápravě vady spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, určena žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Postupem, jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem, je též postup soudu, který jedná s nezastoupeným účastníkem, aniž jej poučí o právu požádat o ustanovení zástupce, ačkoliv jej takto vzhledem k okolnostem poučit měl. Též pro dovolací námitku vytýkající soudům nižších stupňů takovýto postup platí beze zbytku závěry uvedené v předchozím odstavci; taková námitka měla být uplatněna žalobou pro zmatečnost a přípustnost dovolání založit nemůže.

K závěru o přípustnosti dovolání nevedou ani ostatní dovolatelem namítaná (jiná než zmatečnostní) procesní pochybení soudů v předchozím řízení, konkrétně porušování poučovací povinnosti soudu. Ustanovení § 237 odst. 3, části věty za středníkem, o. s. ř. výslovně vylučuje přihlížet při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., se tu nejedná; dovolatel ostatně v rámci námitek procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).

Nesprávné právní posouzení dovolatel spatřuje jednak v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil skutečnosti zakládající počátek běhu subjektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení (ta podle jeho přesvědčení začala běžet až od okamžiku, kdy se od ustanoveného zástupce dozvěděl o možnosti podání takové žaloby), jednak v tom, že „z úpravy zasílatelské smlouvy nevyplývá, že by zasílatel musel přepravu provádět sám“, a že „soud nevyjasnil vztah mezi žalobcem a žalovaným, resp. mezi nimi a vedlejším účastníkem řízení“.

Při uplatnění v pořadí druhé z uvedených námitek dovolatel pomíjí, že předmětem dovolacího přezkumu nemůže být správnost právního posouzení, na němž spočívá rozhodnutí soudu v původním řízení, nýbrž toliko správnost právního posouzení, na němž je založeno rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení. Výklad ustanovení § 228 o. s. ř. je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně, a žalobou na obnovu řízení se tudíž nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad (srov. např. usnesení ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 20 Cdo 1948/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2004, pod číslem 27, usnesení ze dne 17. března 2004, sp. zn. 26 Cdo 471/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 2581, svazek 29, a usnesení ze dne 16. dubna 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, jež je, tak jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde uvedená, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na dvou důvodech, z nichž každý by obstál sám o sobě, totiž že a) žalobce neuplatnil žádné skutečnosti a důkazy ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř., které by odůvodňovaly povolení obnovy řízení, a b) že žaloba na obnovu řízení byla podána po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty stanovené v § 233 odst. 1 o. s. ř. Správnost prvního z těchto právních závěrů dovolatel nezpochybnil, nehledě na to, že příslušné právní posouzení odvolacího soudu je v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou (srov. například rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28. července 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod číslem 6/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod číslem 19/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněné pod číslem 31/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. O takovou situaci jde též v souzené věci. Není-li dovoláním napaden a tedy otevřen dovolacímu přezkumu závěr, že zákonem stanovené důvody pro povolení obnovy řízení nejsou naplněny, pak nelze přiznat zásadní právní význam námitkám zpochybňujícím závěr odvolacího soudu v otázce včasnosti žaloby. Je-li totiž žaloba na obnovu řízení bezdůvodná, pak je z hlediska výsledku řízení nevýznamné, zda byla podána včas či nikoliv. Nemůže-li řešení otázky předestřené k dovolacímu přezkumu mít žádný vliv na výsledné rozhodnutí o právních poměrech účastníků, nelze z ní dovozovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (srov. shodně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 352/2012).

V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání lze podat (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 32 Cdo 893/2010, a ze dne 27. července 2010, sp. zn. 32 Cdo 1014/2010).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované ani vedlejšímu účastníkovi podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2013

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru