Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 3000/2007Usnesení NS ze dne 19.11.2008

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3000.2007.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 3000/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně S. k. v.o.s., se sídlem v , správkyně konkursní podstaty S., státního podniku v likvidaci, se sídlem v , zastoupené JUDr. I. T., advokátkou, se sídlem v , proti žalované N. H+H V., s.r.o., se sídlem v,o 31.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 40/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2006, č.j. 4 Cmo 164/2005-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2006, č.j. 4 Cmo 164/2005-75, v rozsahu, jímž byl potvrzen (v pořadí první) rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2005, č.j. 49 Cm 40/2004-60, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 31.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005 - dále též jen „o. s. ř“ (srov. bod 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) a ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. již z toho důvodu, že přípustnost dovolání podle obou uvedených právních norem není dána ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč, přičemž se k příslušenství pohledávky nepřihlíží [srov. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Pakliže v předmětném sporu šlo nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli ze smlouvy o dodání periodických publikací), dovolací soud uzavřel, že v rozsahu částky 31.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení se jedná ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.

Poněvadž podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemůže být dovolání přípustné ani v rozsahu směřujícím proti zbývající části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé ohledně smluvní pokuty, kterou žalobkyně uplatnila ve výši 0,5 % z dlužné částky 31.500,- Kč za každý den prodlení od 28. března 2000 do zaplacení (ve věci totiž nebylo vydáno soudem prvního stupně rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), zbývá tak posoudit, zda je proti této části potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila. Tvrdí-li, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, staví tuto kritiku na námitce, že se nejednalo o dražbu celé samostatné organizační složky podniku. Tím však ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž uvedenou námitkou míří na dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), neboť jí napadá skutková zjištění, z nichž odvolací soud dovodil závěr o tom, že předmětem dražby byla samostatná organizační složka S., státního podniku v likvidaci – závod M. V., odůvodňující aplikaci § 30 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách.

Dovolatelka tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání zvažované dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v předmětné věci [srov. shodně též právní názor vyjádřený v již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].

Dovolací soud proto uzavřel, že ani dovolání v rozsahu směřujícím proti zbývající části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé ohledně smluvní pokuty, kterou žalobkyně uplatnila ve výši 0,5 % z dlužné částky 31.500,- Kč za každý den prodlení od 28. března 2000 do zaplacení, není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Za situace, kdy dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé ohledně nárokované smluvní pokuty zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. listopadu 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru