Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2996/2010Rozsudek NS ze dne 27.06.2012

HeslaObnova řízení
Rozhodčí řízení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2996.2010.1
Dotčené předpisy

§ 31 písm. g) předpisu č. 216/1994 Sb. ve znění do 31.03.2012

§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

§ 135 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1350/15 ze dne 20.12.2016 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2996/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Pražské provincie kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (Redemptoristů), církevní organizace se sídlem v Příbrami, Svatá Hora 591, identifikační číslo osoby 47067039, proti žalované Northtech s. r. o., se sídlem v Praze 8, Primátorská 296/38, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 26760461, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 73/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. 1 Cmo 204/2009-181, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. 1 Cmo 204/2009-181, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2009, č. j. 32 Cm 73/2008-109, a zrušil rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 3. listopadu 2006, sp. zn. Rsp 561/05. V dalším rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, deklaroval, že ve výroku o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož rozhodčím nálezem byla žalobkyně zavázána zaplatit žalované částku 5.890.695,52 Kč s úrokem z prodlení jako cenu díla a víceprací provedených žalovanou pro žalobkyni na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 3. září 2004, jejímž předmětem bylo provedení stavebních úprav proboštství a kláštera Svatá Hora - Příbram II. Přisouzená částka zahrnovala též cenu za dodávku a montáž velkokapacitní kuchyně, jejíž vydání požadoval po žalobkyni subdodavatel žalované, společnost GASTRO-EIS TECHNIK spol. s r. o., ve sporu vedeném u Okresního soudu v Příbrami, a to na základě tvrzení, že v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené s žalovanou pro nezaplacení ceny díla došlo k obnovení jeho vlastnického práva. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 6 C 145/2006-77, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 22 Co 436/2007-124, žalobě subdodavatele na vydání věci vyhověl.

Na základě toho odvolací soud dospěl k závěru, že byla naplněna podmínka stanovená v § 31 písm. g) zákona o rozhodčím řízení, tj. jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. Ty shledal, s poukazem na ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s . ř.“), ve shora označeném rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami, neboť dovodil, že tento rozsudek byl vyhlášen až po vydání rozhodčího nálezu, proto jej žalobkyně nemohla použít v původním řízení, a že toto rozhodnutí může pro ni přivodit – vzhledem k popsaným okolnostem - příznivější rozhodnutí ve věci. Odvolací soud dodal, že nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně na základě uvedeného rozsudku kupní smlouvou ze dne 28. ledna 2009 předmětnou kuchyni koupila od subdodavatele žalované za částku 1.500.000,- Kč.

Rozsudek odvolacího soudu, podle obsahu dovolací argumentace toliko v měnícím výroku, napadla žalovaná dovoláním, jež z hlediska přípustnosti opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a z hlediska důvodnosti o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že jako důvod obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. shledal rozhodnutí toliko deklarující skutečnosti žalobkyni již dříve známé, které mohla kdykoliv tvrdit již v řízení před rozhodčím soudem. Kdyby tak učinila, rozhodčí soud by mohl tuto otázku posoudit jako předběžnou anebo vyčkat do rozhodnutí „soudu obecného“.

Dovolatelka též namítla, že rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami nevypovídá nic o skutečnostech nebo důkazech, které byly předmětem rozhodčího řízení, a že rozhodčí soud otázku vlastnictví velkokapacitní kuchyně neřešil. Nejde tedy podle jejího mínění o jiné posouzení předběžné otázky a nemůže se proto jednat o rozhodnutí, které může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Argumentovala, že zatímco Okresní soud v Příbrami posuzoval platnost odstoupení společnosti GASTRO-EIS TECHNIK spol. s r. o. od smlouvy o dílo s ní uzavřené, rozhodčí soud posuzoval, zda splnila povinnosti ze smlouvy o dílo, kterou uzavřela s žalobkyní, zda jí vznikl nárok na zaplacení ceny díla a zda žalobkyně platně odstoupila od této smlouvy pro vady díla. Vytčené vady přitom nezahrnovaly uplatnění práv z důvodu, že dodané zboží je zatíženo právem třetí osoby.

Dovolatelka navrhla, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), při splnění podmínek povinného zastoupení předepsaných ustanovením § 241 o. s. ř., Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Nejvyšší soud tedy přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi v zásadě vázán, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.), a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 31 písm. g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. března 2012, soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat obnovu řízení.

Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

Výklad ustanovení § 228 o. s. ř. je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se tudíž žalobou na obnovu řízení domáhat nelze [srov. např. usnesení ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 20 Cdo 1948/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2004, pod číslem 27, a usnesení ze dne 17. března 2004, sp. zn. 26 Cdo 471/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod číslem C 2581].

Bývalý Nejvyšší soud ČSR vyložil ve stanovisku sp. zn. Cpj 67/1982, uveřejněném pod číslem 2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. může být pozdější rozhodnutí příslušného orgánu řešící odchylně předběžnou otázku, šlo-li o případ, v němž byl soud při původním rozhodování vázán rozhodnutím jiného orgánu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), anebo o případ, v němž soud vycházel při svém rozhodování z rozhodnutí vydaného dříve příslušným orgánem (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Stejně tak může být důvodem obnovy řízení rozhodnutí příslušného orgánu o předběžné otázce, šlo-li o případ, v němž si soud sám v souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř. vyřešil předběžnou otázku, protože vycházel ze zjištění, že o této otázce nebylo dosud příslušným orgánem rozhodnuto, zjistí-li se potom, že tento příslušný orgán svým kdykoliv vydaným rozhodnutím vyřešil uvedenou otázku odchylně. Vysvětlil přitom, že úprava přípustnosti obnovy řízení obsažená v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je odůvodněna potřebou vyjádřit ty případy, kdy důvodem obnovy je vydání rozhodnutí jiného orgánu a nikoliv skutečnosti z něho vyplývající.

Z těchto závěrů vychází též judikatura Nejvyššího soudu. Tak např. v usnesení ze dne 28. ledna 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98, uveřejněném pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval závěr, že rozhodnutími, jež coby důvod obnovy předjímá ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zákon míní rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 a 2 o. s. ř., tj. případy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán (§ 135 odst. 1) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel (§ 135 odst. 2), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám (§ 135 odst. 2), a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak. V usnesení ze dne 23. června 2010, sp. zn. 28 Cdo 1496/2010, uveřejněném v Souboru pod číslem C 8747, pak Nejvyšší soud zdůraznil, že důvodem pro povolení obnovy řízení může být i pozdější rozhodnutí jiného orgánu, vypovídá-li toto rozhodnutí o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení, zejména řeší-li předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodující pro výsledek původního řízení.

Právní posouzení, na němž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu, citované judikatorní závěry nereflektuje. Z té samotné skutečnosti, že částka přisouzená rozhodčím nálezem žalované jako cena díla zahrnovala i cenu za dodávku a montáž velkokapacitní kuchyně a že rozsudkem vyneseným po vydání rozhodčího nálezu byla žalobkyni uložena povinnost vydat tuto kuchyň třetí osobě, subdodavateli žalované, který se v důsledku odstoupení od smlouvy uzavřené s žalovanou stal opět vlastníkem souboru věcí tvořícího uvedenou kuchyň, rozhodně ještě nevyplývá, že uvedený rozsudek řešil (jinak) v meritu takovou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodující pro výsledek rozhodčího řízení (zde v postavení řízení původního) a jež tedy byla v rozhodčím řízení otázkou předběžnou.

Za těchto okolností nezbývá než uzavřít, že právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, je neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn opodstatněně.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku není správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v tomto výroku podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech odvolacího řízení [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V zájmu hospodárnosti dalšího řízení je na místě dodat, že podpůrná argumentace odvolacího soudu kupní smlouvou, jež byla uzavřena až po vydání rozhodčího nálezu, je v rozporu s ustanovením § 228 odst. 1 o. s. ř., jak je vykládáno v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 27. února 2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003, in www.nsoud.cz).

O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. června 2012

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru