Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2982/2017Usnesení NS ze dne 25.07.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.2982.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2982/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Agentury České inkasní, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Chodovská 3/228, identifikační číslo osoby 28370210, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, proti žalovanému M. H., zastoupenému JUDr. Janem Svatoplukem Bílým, advokátem se sídlem v Praze 5, Fantova 1761/1, o zaplacení částky 214 155,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 75/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, č. j. 11 Co 325/2016-321, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 12. 2014, č. j. 10 C 75/2009-245 (v pořadí druhým ve věci), zamítl žalobu o zaplacení částky 89 863,22 Kč a částky 33 254,55 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 91 037,60 Kč s 8,05% „úrokem“ od 31. 5. 2014 do zaplacení (výrok II.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 10 804 Kč (výrok III.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ohledně částky 91 037,60 Kč a změnil jej ohledně příslušenství tak, že výše úroků z prodlení z této částky činí 7,05 % ročně od 31. 5. 2014 do 18. 1. 2017 a za dobu od 19. 1. 2017 do zaplacení výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, jinak jej potvrdil (první výrok) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10 242,40 Kč (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti toliko odkazuje na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Těmto požadavkům dovolatel nedostál. Ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval a argumentaci, jež by vyhověla požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř., nelze nalézt ani v obsahovém vymezení důvodu dovolání.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

K podání dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 10 242,40 Kč, není dovolatel subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Uvedeným výrokem rozsudku odvolacího soudu nebyla dovolateli způsobena žádná újma na jeho právech, neboť mu v tomto rozsahu nebyla uložena žádná povinnost.

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 7. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru