Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2795/2012Usnesení NS ze dne 22.01.2013

HeslaŽaloba
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2795.2012.1
Dotčené předpisy

§ 174a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2012

§ 239 odst. 3 o. s. ř.

§ 79 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2795/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CP Inkaso s.r.o., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 29 02 72 41, zastoupené Mgr. Lucií Tonikovou, advokátkou se sídlem v Praze-Starém Městě, Haštalská 27, adresa pro doručování Praha 4, Hráského 2231/25, proti žalovanému M. E., o zaplacení částky 80.360,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 17 EC 65/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2012, č. j. 15 Co 539/2012-19, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2012, č. j. 15 Co 539/2012-19, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. března 2012, č. j. 17 EC 65/2012-10, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 19. března 2012, č. j. 17 EC 65/2012-10, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 174a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze 24. února 2012, jímž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 80.360,70 Kč s 16,9% úrokem z částky 59.395,89 Kč od 20. ledna 2010 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 76.878,91 Kč od 20. ledna 2010 do zaplacení.

Odvolací soud rekapituloval, že podle skutkových tvrzení žalobkyně se pro porušení splátkové povinnosti stala 19. ledna 2010 předčasně splatnou pohledávka ze smlouvy o úvěru uzavřené 9. října 2008, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně GE Money Bank, a. s. (dále jen „banka“) žalovanému peněžní prostředky ve výši 65.000,- Kč za smluvený úrok 16,9% ročně, přičemž ve smlouvě o úvěru byl dohodnut úrok z prodlení, smluvní pokuta a poplatky, jejichž výše a splatnost byla stanovena sazebníkem poplatků. Žalobou uplatněná částka je shodná s pohledávkou ke dni zesplatnění úvěru a je tvořena jistinou 59.395,89 Kč, úrokem 3.405,21 Kč, úrokem z prodlení ve výši 76,58 Kč, dlužnými poplatky ve výši 1.040,- (jež tvoří poplatky za vedení účtu, dlužné pojistné, cena za upomínku) a smluvní pokutou v částce 16.443,02 Kč, přičemž žalobkyně uplatnila úrok z prodlení oproti smluvnímu ujednání pouze v zákonné sazbě. Žalobkyně v návrhu provedla částečný propočet jednotlivých složek uplatněné pohledávky a v podrobnostech odkázala v rozsahu skutkových tvrzení na obsah předložených listinných důkazů, především smlouvu o úvěru, transakční historii, doklad o čerpání úvěru, výzvu s výstrahou, sazebník poplatků, smlouvu o postoupení pohledávek s přílohou a oznámení o postoupení pohledávky.

Odvolací soud uvedl, že žalobkyně řádně označila účastníky a jednoznačně uvedla, čeho se domáhá. Rozhodné skutečnosti, z nichž má uplatněná pohledávka vyplývat, vylíčila tak, že sdělila obsah smlouvy o úvěru, tvrdila, že žalovaný úvěr čerpal a porušil smlouvu tím, že úvěr nesplácel. Proto banka učinila úvěr předčasně splatným a pohledávku postoupila žalobkyni. Skutkové vymezení jednotlivých částí uplatněné pohledávky ve vztahu ke kapitalizovanému úroku, úroku z prodlení a dlužným poplatkům však odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, posoudil jako nedostatečné, což způsobuje neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Neurčitost žalobních tvrzení způsobuje nejen nemožnost vydat elektronický platební rozkaz, ale i nemožnost pokračovat v řízení bez toho, že by došlo k odstranění uvedených vad návrhu. V rozporu s požadavkem určitosti návrhu je podle názoru odvolacího soudu i odkaz na transakční historii v tom smyslu, že by soud měl v tomto dokumentu hledat jaké úroky, případně poplatky hodlala žalobkyně uplatnit.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení „§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, majíc za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení výkladu a aplikace ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka je přesvědčena, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vylíčená skutková tvrzení byla natolik přesná a určitá, že nebyl důvod k jeho odmítnutí a zastavení řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že nejsou-li v návrhu vylíčeny podrobně veškeré skutečnosti týkající se uplatněného nároku, nejde o nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat. Skutkovými tvrzeními žalobkyně jednoznačně vymezila předmět řízení, tzn., že byl dostatečně individualizován předmět řízení a nehrozilo zde nebezpečí záměny s předmětem jiným. Z návrhu a přiložených důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru, transakční historie, dokladu o poskytnutí úvěru a dalších, jednoznačně vyplývá, kdy a jaké finanční prostředky žalovaný čerpal, kdy přestal hradit splátky, i výše konkrétních dlužných položek. I v případě, že by návrh nebyl bezvadný, neměl jej soud prvního stupně odmítnout, ale žalobkyni vyzvat k jeho doplnění či opravě a doměřit soudní poplatek.

Nesprávnou interpretací zákona porušily podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů ustanovení § 5, § 43, § 79, §104, § 172 a § 174a o. s. ř. i základní právní principy a ústavně zaručené právo žalobkyně na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání je (oproti mínění dovolatelky) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.

Podle ustanovení § 174a o. s. ř. (ve znění ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1,000.000,- Kč, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup (odstavec 1). Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně (odstavec 2). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije (odstavec 3).

Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu má povahu žaloby podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. a je tedy podáním, kterým se zahajuje řízení před soudem ve smyslu ustanovení § 82 odst. 1 o. s. ř. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (tento závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, byť tento závěr by měl být aplikován restriktivně).

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o neurčitosti žalobních tvrzení ke kapitalizovanému úroku, úroku z prodlení a dlužným poplatkům, ztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu není vylíčeno, jaké poplatky v konkrétní výši jsou zahrnuty do částky 1.040,- Kč, vyjma částky za upomínku, u níž však žalobkyně neuvedla, o upomínku z kterého data jde, za jaké úkony byly poplatky účtovány, a na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k částce úroku z úvěru ve výši 3.405,21 Kč a úroku z prodlení ve výši 76,58 Kč.

Závěr odvolacího soudu o neurčitosti žalobních tvrzení, pokud jde o kapitalizovaný úrok, úrok z prodlení a dlužné poplatky, považuje dovolací soud za nesprávný, neboť žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že úrok z úvěru byl ve smlouvě dohodnut ve výši 16,9 % a částka 3.405,21 Kč představuje tento, žalovaným dosud neuhrazený, úrok za dobu od poskytnutí do zesplatnění úvěru. Stejně tak částka 76,58 Kč představuje dosud neuhrazený úrok z prodlení v procentní výši stanovené právními předpisy za dobu do zesplatnění úvěru. Zda je výpočet úroku i úroku z prodlení správný, soud při posouzení určitosti a úplnosti skutkových tvrzení nepřezkoumává.

Tvrdí-li žalobkyně, že v žalované částce je zahrnuta i náhrada za poplatky za vedení účtu, za upomínku a dlužné pojistné ve výši 1.040,- Kč podle smlouvy a sazebníku poplatků, aniž by konkrétně specifikovala, kolik činí jednotlivé poplatky, považuje dovolací soud za podstatné a určité tvrzení, že jde o náhradu za poplatky, nikoliv jistinu, úrok nebo úrok z prodlení. Zda žalobkyně má právo na zaplacení poplatků v této výši podle smlouvy, může být zjištěno dokazováním. Uvedení data upomínky pak nepochybně není rozhodnou skutečností, která by musela být tvrzena v žalobě.

Dovodil-li odvolací soud, že v rozporu s požadavkem určitosti návrhu je i odkaz na „transakční historii“, z níž by měl soud zjišťovat, jaké úroky a poplatky hodlala žalobkyně v návrhu uplatnit, pak z obsahu spisu je zřejmé, že žádná z listin připojených v elektronické podobě jako příloha k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyla soudem prvního stupně vytisknuta a založena do spisu. Zda šlo o listiny obsáhlé či nepřehledné, z nichž by výše poplatků, úroku a úroku z prodlení přehledně nevyplývala, je tak v rovině domněnky soudů nižších stupňů. Přitom je běžné, že věřitelé pohledávek ze smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu, a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.

Jelikož z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je nepochybné, že žalobkyně se domáhá po žalovaném jako úvěrovém dlužníkovi zaplacení částky 80.360,70 Kč s příslušenstvím, přičemž specifikovala, co tato částka zahrnuje a popsala způsob, jak k ní dospěla, není rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) správné. Skutková tvrzení k nároku na zaplacení této částky jsou určitá, a zda žalobkyně prokáže důvodnost nároku v dalším řízení, bude-li elektronický platební rozkaz zrušen podáním odporu nebo pro nedoručení žalovanému, je otázkou posouzení nároku podle hmotného práva po provedeném dokazování. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu netrpí takovou vadou, pro kterou by nebylo možné v řízení pokračovat a která by odůvodňovala odmítnutí návrhu podle ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud - i soud prvního stupně - zaměnily jeho projednatelnost s případnou úspěšností žalobkyně ve sporu. Právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je proto nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud - i soud prvního stupně - závazný (§ 243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru