Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2759/2013Usnesení NS ze dne 17.12.2013

HeslaPřekážka zahájeného řízení (litispendence)
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2759.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 83 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 104 odst. 1 o. s. ř. ...

více

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2759/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Pivovar ZUBR a.s., se sídlem v Přerově, Komenského č. 35, identifikační číslo osoby 47 67 69 06, proti žalovaným 1) Mgr. Jiřímu Zrůstkovi, advokátovi se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, jako správci konkursní podstaty úpadkyně INTERNATIONAL INVEST s.r.o., identifikační číslo osoby 45 47 57 92 a 2) City Invest, INC., se sídlem Wickhams Cay 1, Road Town, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 272636, zastoupené Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Farní 71/4, o určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky a o určení věřitele, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 95/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2013, č. j. 54 Co 806/2012-237, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 8. února 2012, č. j. 12 C 95/2010-212, určil, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi INTERNATIONAL INVEST s.r.o. (dále jen „úpadkyně“) jako postupitelem a žalovanou 2) jako postupníkem dne 10. ledna 2002, je neplatná (výrok I.), dále že úpadkyně je věřitelkou pohledávky za společností Moravian Trading Company, spol. s r.o. - v likvidaci, identifikační číslo osoby 18 19 88 48, uvedené ve výroku (výrok II.), a žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.000,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého (výrok III.).

Krajský soud v Brně k odvolání žalované 2) v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. a v tomto rozsahu řízení zastavil pro překážku litispendence podle ustanovení § 83 odst. 1 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“ (první výrok), ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl - v rozsahu, v němž směřovalo proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu - podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v ustanovení § 238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Právní posouzení věci (co do výkladu ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř.) a řešení otázky, zda jde o překážku věci zahájené, nebylo-li v dříve zahájeném řízení pravomocně rozhodnuto v době rozhodnutí v později zahájeném řízení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a jež bylo dovoláním zpochybněno, když v dříve zahájeném řízení rozhodl odvolací soud - Krajský soud v Brně - rozsudkem ze dne 27. března 2013 (tedy dva dny přede dnem rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci), č. j. 47 Co 216/2010-344, je v souladu se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 29 Odo 788/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2003, pod číslem 97. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že pro posouzení, zda je dána překážka věci zahájené ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř., je rozhodující stav v dříve zahájeném řízení v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení. V usnesení ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 3226/2006 (in www.nsoud.cz), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že z pohledu později zahájeného řízení je rozhodné jen to, zda dříve zahájené řízení bylo pravomocně skončeno v době rozhodování v později zahájeném řízení, aniž by bylo nutno se zabývat také tím, z jakého důvodu ke skončení dříve zahájeného řízení došlo. Závěr, že pro posouzení překážky litispendence je významné pouze to, že dříve zahájené řízení bylo pravomocně skončeno, Nejvyšší soud dovodil rovněž v rozsudku ze dne 31. března 1999, sp. zn. 2 Cdon 1922/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 1999, pod číslem 125 (v právnické literatuře srov. shodně např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 549). Rozhodl-li v dříve zahájeném řízení Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. března 2013, č. j. 47 Co 216/2010-344, který však nabyl právní moci až dne 10. června 2013, přičemž významné je právě to, kdy rozsudek nabyl právní moci, překážka litispendence v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu trvala. Závěr odvolacího soudu je tak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Směřovalo-li dovolání rovněž proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto výrokem o nákladech řízení, nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, in www.nsoud.cz), jde ve smyslu tohoto ustanovení o věc, v níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto i v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru