Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2755/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaZastavení řízení
Zastoupení povinné [ Zastoupení ]
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2755.2020.1
Dotčené předpisy

§ 104 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 241 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2755/2020-448

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 936/3, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 00007064, o zaplacení 10 000 000 Kč, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 429/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 10. 2019, č. j. 4 C 429/2008-417, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, č. j. 55 Co 392/2019-423, takto:

I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 10. 2019, č. j. 4 C 429/2008-417, se zastavuje.

II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, č. j. 55 Co 392/2019-423, v té části jeho prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 10. 2019, č. j. 4 C 429/2008-417, ve výrocích pod body I a II, se zastavuje.

III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 14. 10. 2019, č. j. 4 C 429/2008-417, odmítl žalobu na obnovu řízení ze dne 19. 7. 2017 (výrok pod bodem I), odmítl žalobu pro zmatečnost ze dne 19. 7. 2017 (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti oběma rozhodnutím soudů nižších stupňů podal žalobce, nezastoupen advokátem, vlastnoručně sepsané dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a vznesl požadavek na „odkladný účinek“ dle § 243 občanského soudního řádu.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2020, č. j. 55 Co 120/2020-432, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2020, č. j. 4 C 429/2008-426, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, datované dnem 26. 2. 2020 a doručené soudu dne 28. 2. 2020. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 22. 5. 2020.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 4 C 429/2008-417 podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první, věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý, písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Že by byl dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, jímž bylo dovolání sepsáno, z dovolání nevyplývá a jiné listiny prokazující takové zastoupení, případně právnické vzdělání dovolatele, předloženy nebyly. Řízení o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo pravomocně zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2020, č. j. 4 C 429/2008-426, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, č. j. 55 Co 120/2020-432. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o nutnosti být při podání dovolání zastoupen advokátem a o procesních následcích nesplnění výzvy následně poučen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 6. 2020, č. j. 4 C 429/2008-436. Na toto poučení reagoval toliko novou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů. K takové obstrukční žádosti se již nepřihlíží (srov. k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, a ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020).

Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje - rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud řízení o dovolání směřujícímu proti usnesení odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 10. 2019, č. j. 4 C 429/2008-417, ve výrocích pod body I a II, podle ustanovení § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Soud prvního stupně konstatoval ve zprávě, s níž předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání, že soudní poplatek z dovolání nebyl zaplacen, neboť dovolání nepodléhá poplatkové povinnosti. Tak tomu ale není; podáním dovolání vzniká dovolateli podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 4.000 Kč. Od zaplacení soudního poplatku za dovolání přitom dovolatel podle obsahu spisu osvobozen nebyl.

Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Takové počínání lze rovněž pokládat za obstrukční, nepožívající právní ochrany (srov. §§ 2 a 6 o. s. ř. a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.

Dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu části prvního výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného usnesení pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud řízení o dovolání zčásti zastavil a zčásti dovolání odmítl, nebude již o návrhu dovolatele na „odkladný účinek“ dle § 243 o. s. ř. rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru