Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2691/2000Usnesení NS ze dne 15.05.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:32.CDO.2691.2000.1

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2691/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: V. a.s. v likvidaci, proti žalovanému: K. - V. a. s., zast. advokátem, o zaplacení 1,718.325,- Kč, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000, č. j. 4 Cmo 393/98/40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. 5. 1998, č. j. 16 Cm 234/97 - 20 a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok žalobce jako zhotovitele proti žalovanému jako objednateli na zaplacení nedoplatku ceny díla provedeného podle smlouvy o dílo v částce Kč 1,718.325,- podle faktury je oprávněný, přičemž dohoda ze dne 14. 7. 1995 o započtení vzájemných pohledávek, která mohla mít vliv na splatnost žalobní pohledávky, je neplatná podle ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku pro svoji neurčitost právě v údajích o splatnosti pohledávek.

Dovoláním ze dne 21. 4. 2000 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřoval v naplnění podmínek ust. § 239 o. s. ř., za dovolací důvody označil důvody uvedené v ust. § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Podle dovolatele odvolací soud pochybil při svém skutkovém zjištění i právním posouzení věci, když nepovažoval dluh žalovaného vůči žalobci za zaniklý, neboť byl splněn platbou na jeho bankovní účet řádně a včas. Proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Žalobce se k dovolání žalovaného vyjádřil v podání ze dne 21. 7. 2000, ve kterém především dovozoval, že podle ust. § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné.

Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání žalovaného z hlediska ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.\"), a to s ohledem na část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb., podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů a konstatoval, že dovolání bylo podáno za stanovených podmínek a s požadovanými náležitostmi.

Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání směřujícího proti rozsudku odvolacího soudu jsou taxativně stanoveny v ust. § 237, 238 a § 239 o. s. ř.

Vady řízení uvedené v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. se ze spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdil. Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř není proto dovolání přípustné.

Podle ust. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Protože o tento případ se nejedná, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ust. 239 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní strance zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit bez návrhu. Podle ust. § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po první stránce zásadní význam. Odvolací soud však v daném případě ve výroku napadeného rozsudku nevyslovil, že dovolání je přípustné a dovolatel ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal. Dovolání není proto přípustné ani podle ust. § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ust. § 243b odst. 4 o. s. ř. odmítl v návaznosti na ust.§ 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

O odložení vykonatelnosti dovolání napadeného rozsudku Nejvyšší soud podle ust. § 243 o. s. ř. nerozhodl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 4 o. s. ř ve spojení s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 15. května 2001

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru