Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2639/2011Rozsudek NS ze dne 25.06.2013

HeslaSmlouva zprostředkovatelská
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.2639.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 642 obch. zák.

§ 644 obch. zák.

§ 645 obch. zák.

§ ...

více

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2639/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce P. D., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalované MONTOKON FOPA spol. s r. o., se sídlem v České Vsi, U Norkárny 117, PSČ 790 81, identifikační číslo osoby 47 67 89 92, zastoupené Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, o zaplacení částky 165.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 102/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 165/2010-121, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.616,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu 17. srpna 2006 se žalobce domáhal zaplacení žalované částky se zákonným úrokem z prodlení jako provize podle smlouvy o zprostředkování uzavřené se žalovanou 22. listopadu 2002 (dále jen „smlouva o zprostředkování“ nebo „smlouva“), jejímž předmětem bylo obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitosti ve vlastnictví žalované s třetí osobou (dále jen „ nemovitost“).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 1 Cm 102/2006-80, zamítl žalobu o zaplacení částky 165.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 165.000,- Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným (první výrok.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až čtvrtý výrok).

Odvolací soud opakoval dokazování (mimo jiné) smlouvou o zprostředkování uzavřenou podle ustanovení § 642 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch zák.“), z níž zjistil, že podle čl. I se žalobce jako zprostředkovatel zavázal vyvíjet činnost směřující k tomu, aby klient (žalovaná) měl příležitost uzavřít kupní smlouvu s třetí osobou na prodej nemovitosti s tím, že kupní cena navržená klientem činí 6,000.000,- Kč. V čl. II si účastníci sjednali provizi ve výši 3 % z realizované kupní ceny, provize byla splatná nejpozději v den podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a provizi se klient zavázal uhradit zprostředkovateli i v případě, že k uzavření kupní smlouvy dojde teprve po zániku smlouvy o zprostředkování, pokud se tak stane se stejnou třetí osobou, s níž zprostředkovatel jednal. Dále bylo dohodnuto, že zprostředkovatel má nárok na provizi i v případě, že mezi klientem a třetí osobou, zajištěnou zprostředkovatelem, dojde k uzavření jiného smluvního vztahu přímo souvisejícího s nemovitostí, pokud výsledkem takového smluvního vztahu bude finanční prospěch klienta. Smlouva byla uzavřena na dobu od 22. listopadu 2002 do 22. února 2003. Dodatkem č. 1 byla její platnost prodloužena do 22. května 2003. Z kupní smlouvy uzavřené 6. února 2006 mezi žalovanou jako prodávající a K. K. jako kupujícím (dále jen „kupní smlouva“) odvolací soud zjistil, že žalovaná prodává touto smlouvou kupujícímu nemovitost za cenu 5,500.000,- Kč. Podle ujednání v čl. III kupní smlouvy je kupní cena „dána tím“, že prodávající do 31. března 2006 stavebně dokončí tři místnosti ve III. NP domu tak, aby tyto místnosti mohly být používány k ubytování, a sklepní místnosti. V případě nesplnění této povinnosti je prodávající povinen vrátit kupujícímu částku 980.000,- Kč jako předpokládanou cenu dokončovacích prací. Strany nečinily sporným, že vlastnické právo k nemovitosti pro K. K. podle kupní smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí.

Odvolací soud nepřisvědčil tvrzení žalobce, že se jako zprostředkovatel zavázal pouze k obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy, neboť z vymezení povinností žalobce, tak jak je uvedeno v čl. IV smlouvy (povinnost průběžně informovat klienta o okolnostech důležitých pro jeho rozhodnutí o uzavření kupní smlouvy, zajistit vypracování návrhu kupní smlouvy a návrhu na vklad vlastnického práva), je zřejmé, že se od žalobce očekávalo i aktivní spolupůsobení směřující k uzavření kupní smlouvy. Tomu odpovídá i ujednání v čl. III, které váže výši provize na realizovanou kupní cenu a její splatnost na den podání návrhu na vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí.

Z výpovědí svědků Z. Š. a Z. L. soud prvního stupně zjistil, že žalobce „vybral“ K. K. jako zájemce o koupi nemovitosti a také aktivně vystupoval v procesu jednání o uzavření kupní smlouvy po celou dobu trvání smlouvy o zprostředkování. O tom, že K. K. byl vážným zájemcem o koupi nemovitosti, svědčí i skutečnost, že na základě smlouvy o podnájmu, jejíž uzavření žalobce rovněž zprostředkoval, jmenovaný fakticky užíval prostory nemovitosti k provozování svého podnikání. Jediným důvodem, proč k uzavření kupní smlouvy nedošlo, bylo to, že K. K. nezískal úvěr, a neměl tedy dostatek finančních prostředků na zaplacení kupní ceny.

Odvolací soud uzavřel, že skutečnost, že k uzavření kupní smlouvy s K. K. došlo až po zániku smlouvy o zprostředkování, nebrání vzniku práva žalobce na provizi, neboť s ohledem na všechny okolnosti je zřejmé, že k uzavření kupní smlouvy došlo v souvislosti s dříve vyvíjenou činností žalobce. Žalovaná se ve smlouvě výslovně zavázala zaplatit provizi i v případě, že k uzavření kupní smlouvy dojde po zániku smlouvy o zprostředkování, bude-li uzavřena s osobou, s níž zprostředkovatel jednal.

Odvolací soud považoval nárok žalobce za důvodný i co do výše, když provize byla dohodnuta ve výši 3 % z realizované kupní ceny, přičemž kupní cena činila podle kupní smlouvy 5,500.000,- Kč, a nebylo sporné, že byla v této výši i zaplacena. Vrátila-li žalovaná jako prodávající následně kupujícímu částku 980.000,- Kč, učinila tak z důvodu nesplnění povinnosti sjednané kupní smlouvou.

Proti rozsudku odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu proti měnícímu výroku ve věci samé), podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost skutkového závěru o výši kupní ceny s poukazem na čl. III kupní smlouvy, z něhož je zřejmé, že kupní cena nebyla pouze úplatou za nemovitost, ale též úplatou za stavební práce v hodnotě 980.000,- Kč. Posuzováno podle obsahu tedy nejde pouze o smlouvu kupní, ale též o smlouvu o dílo s rozlišitelným cenovým plněním. Částkou 980.000,- Kč zahrnutou do kupní ceny si kupující předplatil provedení stavebních prací, a tato částka nemohla proto být součástí „realizované kupní ceny“. Odvolací soud též opomněl učinit skutkové jištění z čl. I bodu I.2 smlouvy, že kupní cena navržená klientem činí 6,000.000,- Kč.

Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje dovolatelka v závěru, že žalobce splnil svůj závazek ze smlouvy a zprostředkoval uzavření kupní smlouvy s K. K. Podle jejího názoru lze za splnění smlouvy považovat obstarání příležitosti uzavřít kupní smlouvu, jejíž podstatné náležitosti jsou ve smlouvě o zprostředkování dohodnuty. V daném případě šlo o zprostředkování prodeje nemovitosti, tedy o uzavření kupní smlouvy s určitým předmětem prodeje a s určitou kupní cenou. Z čl. I bodu I.2 smlouvy plyne, že úkolem žalobce bylo nalézt zájemce ochotného a schopného zaplatit za nemovitost kupní cenu 6,000.000,- Kč. Taková kupní smlouva však uzavřena nebyla. Uzavřela-li téměř o 3 roky později kupní smlouvu s toutéž osobou za kupní cenu 4,520.000,- Kč, šlo o smlouvu odlišnou od smlouvy, která byla předmětem smlouvy o zprostředkování. Chybí tedy příčinná souvislost mezi zprostředkovatelskou činností žalobce a uzavřenou kupní smlouvou.

Dovolatelka poukazuje na ustanovení § 649 obch. zák., podle kterého zprostředkovatel nesmí navrhovat zájemci uzavření smlouvy s osobou, ohledně které ví nebo musí vědět, že je důvodná pochybnost, že splní řádně a včas své závazky ze zprostředkované smlouvy.

Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.

Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), se zabýval vytýkanou nesprávností skutkových a právních závěrů odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 642 obch. zák. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi).

Ustanovení § 644 obch. zák. určuje, že zprostředkovateli vzniká nárok na provizi, je-li uzavřena smlouva, jež je předmětem zprostředkování.

Podle ustanovení § 645 obch. zák. vyplývá-li ze smlouvy, že zprostředkovatel je povinen pouze obstarat pro zájemce příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním této příležitosti.

Podle ustanovení § 646 obch. zák. jestliže podle smlouvy vzniká zprostředkovateli nárok na provizi teprve splněním závazku třetí osoby ze zprostředkovávané smlouvy, vzniká zprostředkovateli tento nárok rovněž v případě, kdy závazek třetí osoby vůči zájemci zanikl nebo splnění závazku třetí osoby se oddálilo z důvodů, za něž odpovídá zájemce. Je-li základem pro určení výše provize rozsah splněného závazku třetí osoby, započítává se do tohoto základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo v řízení prokázáno, že žalobce vyvíjel činnost směřující k tomu, aby žalovaná uzavřela kupní smlouvu s třetí osobou a zprostředkoval žalované kupujícího K. K., který byť jako vážný zájemce o koupi, nekoupil nemovitost v době trvání smlouvy o zprostředkování, ale koupil ji následně, a to v příčinné souvislosti s dříve vyvíjenou činností žalobce.

Skutkovým zjištěním, které (ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř.) nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu stanovenému v § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů nevyplynuly a ani jinak nevyšly najevo, nebo protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, anebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor. Nepřihlédne-li soud k důkazům o skutečnostech, které jsou pro posuzovaný nárok z hlediska hmotného práva nerozhodné, je logicky vyloučen závěr, že soud pominul rozhodné skutečnosti (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 2564/2000, in www.nsoud.cz). Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za svá) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.

Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

V projednávané věci odvolací soud skutkový závěr o tom, že žalovaná uzavřela kupní smlouvu s K. K. díky činnosti, kterou pro ni na základě smlouvy o zprostředkování vyvíjel žalobce, založil na výslechu svědků (Z. Š. a Z. L.) a listinných důkazech (smluv o nájmu a podnájmu nebytových prostor), přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí tyto důkazy označil a vysvětlil, jaká skutková zjištění z nich učinil, případně, jaká zjištění soudu prvního stupně přejímá. Dovolatelka nenamítá, že by odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, nebo že pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nýbrž své výhrady soustřeďuje do způsobu hodnocení těchto důkazů odvolacím soudem. Pakliže dovolací soud žádný logický rozpor či jiné pochybení v hodnocení důkazů odvolacím soudem neshledal, lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně. Připíná-li dovolatelka své námitky k tvrzení, že kupní smlouva byla smlouvou odlišnou od smlouvy, která byla předmětem smlouvy o zprostředkování, neboť z ujednání čl. I bodu I.2 vyplývá, že žalovanou navržená kupní cena je 6,000.000,- Kč a nemovitost byla následně prodána za kupní cenu nižší, nelze jistě klást k tíži žalobce, že se žalovaná jako prodávající rozhodla vzhledem k aktuálním podmínkám cenu snížit. Nadto se ze smlouvy o zprostředkování nepodává, že by byla kupní cena sjednána jako cena pevná, příp. minimální, naopak jak ze sousloví „navržená cena“, tak z ujednání o výši provize, která byla stanovena procentní sazbou z výsledně „realizované“ kupní ceny, plyne, že kupní cena pevně stanovena nebyla.

Nedůvodná je též námitka dovolatelky, že kupní cena nečinila 5,500.000,- Kč, ale 4,520.000,- Kč, neboť částku 980.000,- Kč následně vrátila kupujícímu, a to s ohledem na ustanovení § 646 věty druhé obch. zák., podle něhož je-li základem pro určení výše provize rozsah splněného závazku třetí osoby, započítává se do tohoto základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zájemce. Vedle této zákonné úpravy, z ujednání čl. III bodu III.1 smlouvy vyplývá, že splatnost provize byla vázána na den podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vrátila-li následně dovolatelka částku 980.000,- Kč kupujícímu pro nesplnění svých povinností sjednaných v kupní smlouvě, nemůže mít ani s ohledem na sjednaný den splatnosti provize tato transakce žádný vliv na výši provize.

Opodstatněný Nejvyšší soud neshledává ani odkaz dovolatelky na ustanovení § 649 obch. zák., podle kterého zprostředkovatel nesmí navrhovat zájemci uzavření smlouvy s osobou, ohledně které ví nebo musí vědět, že je důvodná pochybnost, že splní řádně a včas své závazky ze zprostředkované smlouvy. Skutečnost, že třetí osoba, kterou žalobce dovolatelce jako kupující navrhl, kupní cenu řádně uhradila, činí tuto výtku zjevně nedůvodnou. Odborná literatura přitom kvalifikuje péči zprostředkovatele při výběru vhodného zájemce jako běžnou péči podnikatele, a to podnikatele působícího v daném oboru a oblasti. Z použitého výrazu „musí vědět“ plyne, že se neočekává zvláštní zjišťování informací o této osobě, ale požaduje se znalost informací běžně dostupných v daném oboru (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1263).

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal vady, uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají (s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12) ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 9.300,- Kč podle § 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.016,- Kč, a celkem činí 11.616,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. června 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru