Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2494/2020Usnesení NS ze dne 27.10.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2494.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2494/2020-155

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně TEAM OF PASSION s. r. o., se sídlem v Ostravě, Petřkovice, U Nemocnice 837/2, PSČ 725 29, identifikační číslo osoby 05047226, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, o zaplacení částky 2 200 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 55/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, č. j. 18 Co 70/2020-118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé, jež může být přípustné pouze podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka má dovolání za přípustné pro řešení otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené a „pro absenci výjimek dle § 238 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád“. Jako rozhodnou pak předkládá jedinou otázku, a to zda „je bankovní instituce oprávněna nekriticky přijmout a vykonat jakýkoliv pokyn orgánu činného v trestním řízení, a to i za situace, kdy pokyn trpí takovými obsahovými a procesními vadami, že je zjevně nulitní, resp. právně neexistentní“.

Na takto formulovanou otázku zcela jistě nepřichází v úvahu jiná odpověď než záporná, odvolací soud však takovou otázku neřešil a napadené rozhodnutí na jejím řešení nezávisí.

Otázka je založena na premise, že pokyn Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 12. 1. 2018, sp. zn. 1 KZN 4188/2016, podle něhož žalovaná postupovala, trpí takovými obsahovými a procesními vadami, že je zjevně nulitní, resp. právně neexistentní, odvolací soud však k závěru o nulitě tohoto pokynu nedospěl; z jeho argumentace je naopak patrno, že se opírá o závaznost tohoto pokynu pro žalovanou. Otázku, zda je takový pokyn nulitní, dovolatelka dovolacímu přezkumu neotevřela, neboť ve vztahu k jejímu řešení nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.).

Odvolací soud ostatně nevyslovil ani názor, že banka je oprávněna nekriticky přijmout a vykonat jakýkoliv pokyn orgánu činného v trestním řízení, a takový názor není v jeho argumentaci obsažen ani implicite. Dovodil totiž výslovně, že „v kontextu výše uvedených informací (tehdy známých žalované) nebylo sporu o tom, že se jedná o (pro žalovanou) závazné rozhodnutí kompetentního státního orgánu v probíhajícím trestním stíhání, naplňující ustanovení § 156 odst. 2 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku“. Na tom nic nemění ani související, nikoliv zcela jasně vyjádřená a tudíž poněkud matoucí úvaha, že „přezkum formálních náležitostí tohoto ´rozhodnutí´ státního zastupitelství (českého justičního orgánu) žalované nenáleželo“.

Otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nezávisí, kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. nesplňuje a k závěru o přípustnosti dovolání proto vést nemůže (srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, dovolatelka neotevírá ani v rámci poměrně rozsáhlé dovolací argumentace; jí je též z hlediska obsahového toliko vymezen dovolací důvod.

Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí (uvádí-li dovolatelka, že podává dovolání do všech výroků napadeného rozsudku), je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru