Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2271/2008Rozsudek NS ze dne 30.09.2009

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2271.2008.1

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2271/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce L. M., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem, proti žalovanému L. Ž., zastoupenému Mgr. P. O., advokátem, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 16/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 4 Cmo 81/2007-266, takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 4 Cmo 81/2007–266 – vyjma části výroku I., jíž bylo rozhodnuto, že v bodě II. výroku zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen – se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

II. V rozsahu výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 4 Cmo 81/2007–266, jímž bylo rozhodnuto, že v bodě II. výroku zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 27. září 2006, č. j. 37 Cm 16/2000–238, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. od 10. 5. 1994 do zaplacení (výrok I.), ohledně úroku z prodlení ve výši 4 % p. a. z částky 100.000,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Žalobu podala původně společnost C. B. S., s. r. o., smlouvou o postoupení pohledávky nabyl předmětnou pohledávku stávající žalobce. Vymáhaná pohledávka představuje část ceny za opravu 62 ks válend, poskytnutou jako záloha.

Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně především dospěl ke zjištění, že „kupní smlouva“ ze dne 6. 5. 1994 je svým obsahem smlouvou o dílo podle § 536 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) mezi žalovaným jako „dovolatelem“ a společností A. C. L. B. jako „odběratelem“ (na základě objednávky č. 1/94 ze dne 2. 5. 1994), avšak v kolonce „odběratel“ není uveden právní předchůdce žalobce a tato smluvní strana není ani v dalších údajích nijak specifikována. Na dodacích listech č. 56/94 z 6. 4. 1994, resp. č. 50/94 z 17. 5. 1994, je v kolonce „vydal“ uvedena společnost C. A. a je potvrzeno převzetí opravených válend (sedaček). „Smlouvu o dílo“ z 6. 5. 1994 soud prvního stupně posoudil jako neplatnou ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“) pro neurčitost v označení účastníků smlouvy. Z vlastnoručně vyhotovené kvitance podepsané žalovaným měl dále soud za prokázané, že to byl právě žalovaný, kdo dne 9. 5. 1994 převzal částku 100.000,- Kč (viz též poznámku na faktuře). Přitom soud prvního stupně odvodil, že právnímu předchůdci žalobce nebylo poskytnuto žádné protiplnění, opravu válend žalovaný uskutečnil ve prospěch jiného subjektu. Ani svědeckými výpověďmi A. Ž., L. Ž. ml. a Z. V. nebylo prokázáno, s kým vlastně žalovaný vstoupil do smluvního vztahu a ve prospěch koho skutečně plnil.

Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se právem domáhá vrácení plnění z neplatné smlouvy, a tento nárok ve smyslu § 394 odst. 2 obch. zák. není promlčen. Proto žalobě co do částky 100.000,- Kč vyhověl, pouze přiznal žalobci nižší úrok o 4 %, tj. ve výši 12 % ročně za použití § 369 odst. 1 ve spojení s § 502 odst. 1 obch. zák. v rozhodném znění.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení 100.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení zamítl, a v bodě III. výroku napadený rozsudek změnil tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Současně uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

Na základě všech provedených důkazů, písemných i svědeckých výpovědí, dospěl odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – k jiným skutkovým a právním závěrům. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi C. B. S. s. r. o. jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem byla ústně uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 536 odst. 3 obch. zák. (na dodávku válend a opravu čalounění válend, křesel a sedaček), že dne 9. 5. 1994 poskytla uvedená společnost žalovanému podle dohody zálohu 100.000,- Kč na provedení díla a že žalovaný zhotovil a řádně předal dílo uvedené společnosti jako smluvnímu účastníku ve dnech 11. 5., 17. 5. a 4.6. 1994 a řádně mu dílo vyúčtoval fakturou z 27. 6. 1994 na částku 199.062,- Kč. Na tato zjištění nemá podle názoru odvolacího soudu žádný vliv skutečnost, že písemně uzavřená tzv. kupní smlouva ze dne 6. 5. 1994 byla shledána neplatnou rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 1998, č. j. 37 Cm 108/96–58, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 1999, č. j. 10 Cmo 577/98–76, z nichž vyšel soud prvního stupně, a s nimiž se též odvolací soud ztotožňuje. Jelikož C. B. S. s. r. o. poskytla žalovanému částku 100.000,- Kč na základě jiné ústně uzavřené smlouvy o dílo jako zálohu a žalovaný pro ni dílo zhotovil, nelze žalobě na vrácení poskytnuté zálohy vyhovět. Skutečnost, že si jmenovaná společnost objednala u žalovaného předmětné dílo zjevně pro jiný subjekt (A. C., s. r. o.) je bez vlivu na práva a povinnosti z uzavřené smlouvy.

Odvolací soud proto na základě uvedeného rozhodl podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání a tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel nesouhlasí se zjištěním a závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky byla sice uzavřena neplatná písemná smlouva o dílo, avšak že z chování účastníků vyplývá, že byla uzavřena další smlouva ústní. Žádný z účastníků totiž jiný smluvní vztah než vztah z předmětné neplatné písemné smlouvy netvrdil a k uvedené skutečnosti se nevedlo žádné dokazování. Právní názor odvolacího soudu, že mezi účastníky byla uzavřena nějaká ústní smlouva, tak byl v řízení zcela nový. Odvolací soud se přitom nezabýval tím, jaký byl obsah údajně ústně uzavřené smlouvy, mezi kterými účastníky, jak byl vymezen předmět a cena plnění apod.

Dovolatel dále namítá, že odvolací soud sice zopakoval některé důkazy, provedené soudem prvního stupně, avšak v rozporu s konstantním výkladem § 213 o. s. ř. nezopakoval výslechy svědků a účastníků, ač na nich postavil své (měnící) rozhodnutí (pouze přečetl protokoly o výsleších). Účastníci nebyli nijak především podle § 118a o. s. ř., poučeni ve vztahu k novému právnímu názoru s možností předložit nové důkazy, které z dosavadního pohledu nebyly relevantní. Odvolací soud tak mimo jiné vydal překvapivé rozhodnutí.

Dovolatel vytýká, že řízení bylo postiženo i další vadou, právní zástupce se pro chřipkové onemocnění nemohl k jednání dostavit a odvolací soud nevyhověl žádosti žalobce o odročení jednání.

Všechna výše uvedená procesní pochybení plynou z protokolu o jednání ze dne 13. 11. 2007.

Dovolatel odkazuje na konkrétní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje napadené rozhodnutí za správné, polemizuje s námitkami dovolatele a navrhuje „odmítnutí“ dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, konstatoval, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání je též důvodné.

Základní otázkou, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, je otázka, zda vedle neplatné písemné „kupní“ smlouvy ze dne 6. 5. 1994 (uzavřené podle objednávky ze dne 2. 5. 1994), byla mezi týmiž účastníky uzavřena ústní smlouva o dílo na tentýž předmět plnění s toutéž cenou, popř. dalšími shodnými náležitostmi. Jde dílem o otázku skutkovou, dílem o otázku právní, tj. zda z výpovědí účastníků a svědků Z. V., A. Ž. a L. Ž. lze dovodit, že mezi účastníky došlo k ústnímu konsensu o náležitostech smlouvy o dílo a že tento konsens o obsahových náležitostech vedl k uzavření (vzniku) smlouvy. Přitom žádný z účastníků v průběhu řízení existenci další (jiné) ústní smlouvy netvrdil a neprokazoval.

K uzavření další (jiné) smlouvy o dílo mezi účastníky by však muselo dojít mezi daty 6. 5. 1994 (uzavření neplatné písemné smlouvy) a 9. 5. 1994, kdy z kvitance (č. l. 4 nebo 120), podepsané žalovaným plyne, že převzal zálohu v hotovosti 100.000,- Kč podle dohody (dohodnutého plnění). Odvolací soud ale v odůvodnění žádné datum, kdy mělo mezi účastníky dojít ke konsensu o smlouvě neuvádí. Odkaz na výpovědi účastníků a svědků není přesvědčivý, souhlasný projev vůle účastníků o smlouvě a jejím obsahu nebyl prokázán. Odvolacím soudem odkazované souhlasné tvrzení žalobce (č. l. 117 verte) i žalovaného (č. l. 67), že mezi nimi byla uzavřena další ústní smlouva, nelze z obou výpovědí dovodit, mluví se pouze o smlouvě o dílo uzavřené ústně po písemné objednávce, (což je smlouva prohlášená soudem v souvisejícím, shora uvedeném sporu, za neplatnou), popř. o bezdůvodném obohacení v důsledku neplatné smlouvy. Ani z výpovědí svědků A. Ž. a L. Ž. ml. (ve spise č. l. 221 – 222) nic o další ústně uzavřené smlouvě neplyne.

Dovolatel sice výslovně neuvedl dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., že v tomto ohledu napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, z textu dovolání však tato skutečnost vyplývá, a především pak odvolací soud nikterak nezdůvodnil, jak dospěl k závěru, že další ústní smlouva byla uzavřena, mezi kterými účastníky (žalobce byl jednatelem ve třech společnostech, v dané věci figurovaly nejméně dvě) a které náležitosti byly obsahem smlouvy. Dovolatel právem namítá, že uvedený závěr o další smlouvě je nejen nový a překvapivý, ale v tomto bodě je napadené rozhodnutí též nepřezkoumatelné.

V této souvislosti je nutno dovolateli přisvědčit také v tom, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), protože odvolací soud v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. nezopakoval výslechy účastníků a svědků, ačkoli z nich vyvodil jiné skutkové a právní závěry, než soud prvního stupně (srov. zde rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, dovolatelem správně odkazované).

Dovolatel právem vytýká též to, že odvolací soud jej nepoučil, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak (tj. jako nárok z jiné ústní smlouvy) a nevyzval jej, aby doplnil vylíčení rozhodných skutečností, popř. navrhl další důkazy (§ 118a odst. 2 o. s. ř.) a touto vadou řízení porušil princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí (porov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/06).

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že byly naplněny dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a) a b) i dle § 241a odst. 3 o. s. ř. a proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení – vyjma části výroku I., jíž bylo rozhodnuto, že v bodě II. výroku zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen – zrušil a v uvedeném rozsahu vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první cit. ustanovení o. s. ř.).

Poněvadž dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, není dovolání subjektivně přípustné proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, že v bodě II. výroku rozsudek soudu prvního stupně, (ohledně úroku z prodlení ve výši 4 % p. a. z částky 100.000,- Kč, se žaloba zamítá) zůstává nedotčen, neboť tato část rozsudku soudu prvního stupně nebyla předmětem odvolání a nemohla být proto ani předmětem dovolání (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. b) o. s. ř.).

V dalším řízení se odvolací soud vypořádá s vytýkanými vadami, jak jsou shora popsány, přičemž je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první ve vazbě na § 226 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. září 2009

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru