Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2198/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaJistota
Právní nástupnictví
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2198.2019.1
Dotčené předpisy

§ 107a o. s. ř.

§ 2 o. s. ř.

§ 238a o. s. ř.

§ 11 předpisu č. 91/2012 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2198/2019-644

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Six&Others s. r. o., se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, identifikační číslo osoby 26732416, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti žalované Saint-Gobain Construction Products CZ a. s., se sídlem v Praze 8, Smrčkova 2485/4, identifikační číslo osoby 25029673, zastoupené JUDr. Viktorem Petrusem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1406/2, o zaplacení částky 6 487 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 446/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 62 Co 421/2017-610, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 62 Co 421/2017-610, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 18. 7. 2017, č. j. 16 C 446/2014-500, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 778 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu „v žalovaném a přiznaném rozdílu včetně celého požadovaného příslušenství“ (výrok II.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání žalobkyně i žalovaná. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně s odkazem na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila společnost Red Sand Financial Inc., reg. No. 95017, se sídlem Republic of the Marshall Islands, MH 06060, Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro (dále jen „společnost Red Sand Financial“).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. 62 Co 421/2017-563, návrhu žalobkyně vyhověl a rozhodl, že na místo dosavadní žalobkyně vstupuje do řízení společnost Red Sand Financial.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítala, že odvolací soud se návrhem žalobkyně na vstup postupníka do řízení nezabýval z pohledu ustanovení § 2 o. s. ř. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté odvolací soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že vstup společnosti Red Sand Financial do řízení na místo žalobkyně se nepřipouští.

Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že společnost Red Sand Financial byla do příslušného rejstříku na Marshallových ostrovech zapsána teprve dne 25. 1. 2018, přičemž smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena již dne 28. 2. 2018. Z této smlouvy není patrná výše úplaty za postoupení pohledávky ani to, zda byla sjednána, a není tedy zřejmý ekonomický efekt takového postoupení. Společnost Red Sand Financial byla původně zastoupena obecným zmocněncem K. Š., který nemá na adrese uvedené v centrální evidenci obyvatel poštovní schránku, a proto se soudu všechny písemnosti vrátily nedoručené. Poté postupník udělil plnou moc advokátu Mgr. Michalu Klusákovi, který zastupuje též postupitele. Soud prvního stupně svým dosud nepravomocným rozhodnutím vyhověl žalobě jen v malé části, představující 12 % hodnoty sporu. Za takové situace by měla být žalobkyně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. povinna nahradit žalované poměrnou část nákladů řízení. Lze dovodit obavu žalované, že by společnost Red Sand Financial, která ani nemá sídlo v České republice, v případě neúspěchu žalobkyně v odvolacím řízení, tyto náklady žalované neuhradila. Odvolací soud uzavřel, že uvedené skutečnosti vzbuzují pochybnosti o smyslu a účelu postoupení pohledávky a že existuje obava - podložená výše uvedenými konkrétními zjištěními - že pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení by se v budoucnu mohla stát nedobytnou.

Za této procesní situace odvolací soud dovodil, že byť jsou pro připuštění procesního nástupnictví na straně žalobkyně formálně splněny všechny předpoklady, postoupení pohledávky lze se zřetelem ke všem okolnostem považovat za zneužití procesní úpravy tak, aby se případná budoucí pohledávka žalované vůči žalobkyni stala nedobytnou.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 238a o. s. ř. a tvrdíc, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka namítá, že odvolacímu soudu nepřísluší předjímat výsledek rozhodnutí ve věci, a uvádí, že podle jejího názoru je spíše pravděpodobné, že to bude žalovaná, komu bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, a v takovém případě se postoupením pohledávky postavení žalované nemůže zhoršit, neboť je nerozhodné, které společnosti bude povinna náklady řízení nahradit.

Dále má za to, že žalovaná nevyužila všech procesních práv, která jí přísluší k zajištění jejího domnělého nároku na náhradu nákladů řízení, konkrétně možnosti podat návrh podle § 11 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZPMS“), aby soud uložil společnosti Red Sand Financial složit jistotu na náklady řízení. Pokud žalovaná tento návrh neuplatnila, nelze návrh na změnu v osobě věřitele zamítnout s odkazem na § 2 o. s. ř. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5689/2016, uveřejněného pod číslem 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2019“).

Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že připustí vstup společnosti Red Sand Financial do řízení na místo žalobkyně, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, a v případě, že by dovolání shledal přípustným, aby je zamítl.

Podle ustanovení § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř. a je i důvodné.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

Podle ustanovení § 11 ZMPS cizinci, který má obvyklý pobyt v cizině, a zahraniční právnické osobě, kteří se domáhají rozhodnutí o majetkovém právu, může soud uložit na návrh žalovaného, aby složili jistotu určenou soudem na náklady řízení. Nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude soud proti vůli žalovaného v řízení pokračovat a řízení zastaví. O tom je třeba žalobce poučit (odstavec 1). Složení jistoty nelze uložit, jestliže návrh na její složení byl podán teprve, když žalovaný ve věci již jednal nebo vykonal procesní úkon, ačkoliv již věděl, že žalobce není státním občanem České republiky nebo českou právnickou osobou nebo že pozbyl státního občanství České republiky nebo přestal být českou právnickou osobou nebo nemá obvyklý pobyt v České republice [odstavec 2 písm. a)], ve státě, jehož je žalobce občanem, se v podobných případech od státního občana České republiky nebo české právnické osoby jistota nežádá [odstavec 2 písm. b)], žalobce má v České republice nemovitou věc v ceně dostačující k úhradě nákladů, které žalovanému v řízení vzniknou [odstavec 2 písm. c)], návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem [odstavec 2 písm. d)], nebo žalobce je osvobozen od soudních poplatků a záloh [odstavec 2 písm. e)]. Povinnost složit jistotu nelze uložit občanům členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor (odstavec 3).

Převod práva či povinnosti na jiný subjekt v době probíhajícího občanského soudního řízení není ničím výjimečným a procesní nástupnictví upravené v § 107a o. s. ř. je toho obvyklým důsledkem.

Nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2012“) vysvětlil, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím § 2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li možno dovodit podle toho, co vyšlo v řízení najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje.

K posledně uvedenému závěru se přitom Nejvyšší soud přihlásil v řadě rozhodnutí, například v usnesení ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013 (jež je, stejně jako ostatní uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), v němž dovodil, že hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhrady nákladů řízení musí nabýt reálné podoby, či v usnesení ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012. V usnesení ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, akcentoval, že výše popsaný postup soudu (odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v § 107a odst. 2 o. s. ř.) tak přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně.

V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, uveřejněném pod číslem 30/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na § 2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu). Ústavní soud (a shodně Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3911/2018) vysvětlil, že obecné soudy by měly svou pozornost soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, na patrný nedostatek typického "komerčního" motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd., a na tomto vůbec podezřelém základě by se pak měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky - procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky - mohou pro dané řízení nastat.

Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. přitom může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013).

Na právní závěry v R 46/2012 navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, v němž deklaroval, že k možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Závěr Nejvyššího soudu v R 46/2012, podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., je třeba pojímat tak, že závěr o možném zneužití návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř. za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu.

Nejvyšší soud však zároveň v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek zdůraznil, že jde-li o řízení, v němž má žalovaný možnost navrhnout složení jistoty na náklady řízení podle § 11 odst. 1 ZMPS a dosud nebyly zkoumány podmínky (pozitivní i negativní) vymezené v § 11 ZMPS, není na místě žalovanému poskytnout ochranu prostřednictvím § 2 o. s. ř. Přitom Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že v případě, kdy se subjekt, po kterém by jinak bylo možno požadovat (postupem podle § 11 ZMPS) složení zálohy při podání žaloby, má stát „novým“ žalobcem až v důsledku rozhodnutí soudu o návrhu původního žalobce podle § 107a o. s. ř., se postup podle § 11 ZMPS může uplatnit (prosadit) jako předpoklad, bez jehož splnění (tedy bez složení jistoty) se taková osoba „novým“ žalobcem stát nemůže (návrhu podle § 107a o. s. ř. nelze vyhovět).

Právní posouzení věci odvolacím soudem (co do splnění podmínek pro aplikaci § 2 o. s. ř.) tak není úplné a shora uvedeným závěrům neodpovídá, neboť odvolací soud nevzal v potaz, že v dané věci je veden spor o majetkové právo a společnost Red Sand Financial je zahraničním subjektem sídlícím mimo teritoriální působnost práva Evropské unie.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

V režimu § 11 ZMPS se otázka, zda žalovaný ve věci již jednal nebo vykonal procesní úkon [§ 11 odst. 2 písm. a) ZMPS], odvíjí od okolností vzešlých z návrhu podle § 107a o. s. ř. (jehož prostřednictvím se osoba, které lze uložit složení jistoty, má „novým“ žalobcem stát).

Pro účely dalšího řízení Nejvyšší soud uvádí, že navrhne-li žalovaný složení jistoty určené soudem na náklady řízení, soud posoudí, zda nejsou naplněny podmínky stanovené v § 11 odst. 2 a 3 ZMPS.

Přestože odvolací soud již o návrhu žalobkyně podle § 107a o. s. ř. rozhodoval dvakrát, a nyní rozhodl opačně než ve svém dřívějším rozhodnutí, které Nejvyšší soud zrušil, i toto v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud zrušil, protože důvody uvedené dovolatelkami v dovoláních, jimiž je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a z nichž přezkoumává správnost rozhodnutí odvolacího soudu, jsou zčásti odlišné.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru