Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2187/2007Usnesení NS ze dne 21.10.2008

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.2187.2007.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2187/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně R. + F. s.r.o., , zastoupené JUDr. J. V., advokátkou, , proti žalovanému S. S., , zastoupenému Mgr. P. K., advokátem, , o 247.029,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 46/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 2 Cmo 227/2006-40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 2 Cmo 227/2006-40, v rozsahu jeho prvního výroku, jímž byl potvrzen rozsudek pro uznání Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2006, č.j. 3 Cm 46/2006-20, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 247.029,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno, nevymezil. Námitka dovolatele, že byl z celé situace zmatený a nevěděl, komu má dluh platit, nemůže zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit, neboť s touto obranou se zcela správně - v souladu s konstantní soudní judikaturou (srov. právní závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2005, sp. zn. 21 Cdo 2433/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 49) - již vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud. Zásadní právní význam pak nemohou založit ani ostatní námitky dovolatele, protože z hlediska splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání vymezených v § 114b odst. 5 o. s. ř., podle něhož „jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen“, jsou právně bezvýznamné.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru