Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2168/2019Usnesení NS ze dne 29.07.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Odnětí možnosti jednat před soudem
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2168.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2168/2019-225

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Ing. Jany Polachové, se sídlem v Brně, Koliště 7, PSČ 602 00, insolvenční správkyně dlužníka Extrudia, a. s., se sídlem ve Velkých Pavlovicích, Hlavní 143/112, PSČ 691 06, identifikační číslo osoby 25536451, zastoupené Mgr. Lenkou Krčovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Politických obětí 118, proti žalované Puffins s. r. o., se sídlem ve Velkých Pavlovicích, Hlavní 143/112, PSČ 691 06, identifikační číslo osoby 28281870, zastoupené Mgr. Markem Davidem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV 777, o zaplacení částky 210 682 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 1/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2019, č. j. 4 Cmo 159/2018-199, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 470,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).

Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to otázek, zda „je osobní jednání, které svolal insolvenční správce v souladu s ustanovením § 410 insolvenčního zákona za účelem projednání přihlášených pohledávek s dlužníkem a zjištění jeho stanoviska pro sestavení zprávy o přezkumu, procesně srovnatelné se soudním jednáním nařízeným dle § 190 insolvenčního zákona či jiným ústním jednáním nařízeným soudem dle občanského soudního řádu“, a zda „je možné žádat o odročení soudního jednání v případě, že se dříve svolané přezkumné jednání u insolvenčního správce nečekaně zpozdí a insolvenční správce se není schopen dostavit k soudnímu jednání“.

Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně procesně pochybil, neboť nevyhověl její žádosti o odročení jednání a ve věci v její nepřítomnosti jednal a rozhodl, ačkoliv tu byl pro odročení vážný důvod (kolize s jednáním, které dovolatelka jako insolvenční správkyně svolala podle § 410 insolvenčního zákona), a odvolací soud nesprávně posoudil postup soudu prvního stupně jako procesně korektní; dovolatelce tak bylo znemožněno se ve věci vyjádřit, doplnit tvrzení, označit důkazy a učinit závěrečný návrh.

Podstatou předložené otázky procesního práva vnímané v kontextu související dovolací argumentace je námitka, že soud prvního stupně vytýkaným procesním postupem znemožnil účastníku realizovat při jednání jeho procesní práva a že odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil. Takový postup soudu je v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu považován za odnětí možnosti jednat před soudem (srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné pod číslem 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněný tamtéž pod číslem 10/2003). Námitka, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, byla způsobilým dovolacím důvodem toliko podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. V řízení, jež probíhá podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších změn, jak je tomu též v souzené věci, je k nápravě takovéto vady řízení určena žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není přitom rozhodné, zda účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 17, ročník 1998, pod číslem 123). Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 větu druhou, o. s. ř.); přípustnost dovolání zmatečnostní vada podle procesních pravidel účinných od 1. 1. 2001 založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2006, pod číslem 82, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, a ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 7. 2019

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru