Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 2120/2017Usnesení NS ze dne 25.07.2017

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.2120.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 2120/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CASPER UNION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze, Londýnská 674/55, proti žalovanému P. K., podnikateli se sídlem ve Frýdku-Místku – Lískovci, Valcířská 27, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 48407526, zastoupenému JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, o zaplacení 1 129 004,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 169/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2016, č. j. 15 Co 764/2015-375, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 875,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Straky.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 28. 6. 2013, č. j. 17 C 169/2012-59, Okresní soud ve Frýdku-Místku vyhověl žalobě v části, jíž se původní žalobkyně CCRB a. s., se sídlem v Praze, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24723576 (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 5. 2. 2010 do zaplacení (výrok I.); co do úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z žalované částky ode dne 26. 1. 2010 do 4. 2. 2010 řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním, které směřoval proti jeho výrokům I. a III.

Usnesením ze dne 15. 3. 2016, č. j. 15 Co 764/2015-344, Krajský soud v Ostravě v souladu s § 107 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) rozhodl, že v řízení bude pokračovat se společností CASPER UNION s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, neboť původní žalobkyně ke dni 31. 12. 2015 zanikla v důsledku fúze sloučením se společností ZUQ Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, na níž jako na nástupnickou společnost přešlo veškeré jmění původní žalobkyně. Společnost ZUQ Czech, s.r.o. ke dni 8. 1. 2016 změnila svou obchodní firmu na CASPER UNION s.r.o.

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 1 119 672,24 Kč s příslušenstvím potvrdil [výrok I. a)] a co do částky 9 332,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl [výrok I. b)]; dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených. Není-li proto v dovolání uvedeno, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebyl v takovém případě vymezen obsah přezkumné činnosti odvolacího soudu po kvantitativní stránce.

Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě (jak ji vymezuje § 240 o. s. ř.) podle § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, bude dovolacím soudem odmítnuto (srov. například usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto závěru odchýlit ani v nyní projednávané věci. Z dovolání se přitom podává, že dovolatel v něm nevymezil rozsah, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž zdůrazňuje, že obligatorní náležitostí dovolání je naplnění požadavku, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v nyní projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Ani požadavku na vymezení jím uplatněné přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., tak jak mu ukládá § 241a odst. 2 o. s. ř., však dovolatel nedostál, neboť pouze citoval znění § 237 o. s. ř.

Dovolateli je rovněž třeba vytknout, že dovolání postrádá vymezení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí.

Taková otázka nevyplývá ani z toliko jediné dovolatelem uplatněné námitky, a sice že „krajský soud nesprávně posoudil skutková zjištění uvedeném (sic!) žalovaným a provedené v tomto řízení“, jejíž formulace je nejasná jak gramaticky, tak věcně. Účastníci řízení totiž uvádějí tvrzení [srov. např. § 100 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nikoli skutková zjištění – ta činí soud (srov. např. § 153 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř.) – a skutková zjištění se neprovádějí, provádějí se důkazy (srov. § 120 a násl. o. s. ř.). Tato námitka tedy nebyla způsobilá naplnit požadavek na vymezení dovolacího důvodu zakotvený v § 241a odst. 2 o. s. ř.

Uvedené nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť zákonná lhůta stanovená v § 241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání již uplynula (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 7. 2017

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru