Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1872/2011Usnesení NS ze dne 30.01.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1872.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1872/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1-Novém Městě, Václavské nám. 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 64 67 51, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalovanému J. D., zastoupenému JUDr. Jitkou Pasekovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III., Zahradnická 74, o zaplacení částky 221.192,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 96/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 29 Co 427/2010-131, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, č. j. 10 C 96/2009-89, kterým Okresní soud v Příbrami uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 221.192,52 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Dovolatel, ač zastoupen advokátkou, uplatněné dovolací důvody odkazem na příslušná ustanovení občanského soudního řádu neoznačil. Z vylíčení dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatel nevymezuje žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř.

Zpochybňuje-li dovolatel správnost výpočtu dlužné částky, dále závěr soudů nižších stupňů o doručení odstoupení od smlouvy o úvěru předchůdkyní žalobkyně dovolateli a doručení oznámení o postoupení pohledávky, pak nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro dovolatele nepříznivé právní posouzení založil. Dovolatel přehlíží, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze spatřovat ani v otázce, zda právo žalobkyně je promlčeno. Námitku promlčení vznesl dovolatel až v dovolání, odvolací soud (ani soud prvního stupně) se touto námitkou nezabýval a dovolacímu soudu, jenž je soudem přezkumným, se tak nenabízí k přezkoumání žádný závěr. Pro úplnost však Nejvyšší soud dodává, že předmětem sporu byl nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku dne 22. června 2004, přičemž první splátka byla splatná dne 22. července 2004 a žaloba byla soudu doručena dne 6. února 2008. Již z těchto časových údajů je nepochybné, že žaloba byla podána před uplynutím promlčecí doby určené ustanovením § 397 obchodního zákoníku.

K závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce nemůže vést ani obecný odkaz dovolatele na argumentaci obsaženou v jeho předchozích podáních. Nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá. Podání předcházející vydání rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí. Odkazem na argumentaci předcházející vydání napadeného rozhodnutí dovolatel nemůže dostát ani procesní povinnosti vymezit (formulovat) právní otázku, jejíž řešení by mohlo přivodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť otázkou zásadního právního významu může být toliko taková právní otázka, na níž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3084/2009, jež je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, v nichž označil obecný odkaz na předchozí podání za právně bezvýznamný).

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru