Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1857/2020Usnesení NS ze dne 22.07.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1857.2020.2
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1857/2020-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně L. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Zámečnická 497/3a, proti žalované MASIV STAV, s.r.o., se sídlem v Čeladné č. p. 703, PSČ 739 12, identifikační číslo osoby 28584627, zastoupené R. K., se sídlem XY, o zaplacení 64 178,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 109/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2020, č. j. 8 Co 167/2019-114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Bc. Petra Dostála.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 1. 2019, č. j. 8 C 109/2018-54, ve výrocích, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 64 187,40 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení ceny díla spočívajícího v provedení ořezu stromů (včetně dopravy). Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se ztotožnil s jeho právním posouzením, že mezi účastnicemi byla uzavřena podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva o dílo, v níž došlo k dohodě o předmětu díla a ceně za jeho provedení. Žalobkyně sjednané dílo, byť s určitým zpožděním, dokončila a žalované ho předala. Provedením díla vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednané ceny díla; pakliže žalovaná vyúčtovanou cenu díla nezaplatila, dostala se do prodlení s její úhradou a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni vedle sjednané ceny díla i zákonný úrok z prodlení.

Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) napadla žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost odůvodnila tím, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dovolacím soudem má být posouzena jinak.“ Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání s tím, že jí přizná náhradu nákladů dovolacího řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, a ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, jež jsou – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Uvádí-li dovolatelka v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání, že má být jí vymezená otázka hmotného práva dovolacím soudem posouzena jinak, pak přehlíží, že poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v § 237 o. s. ř., tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil již například v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále například v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř.

K námitce dovolatelky, že sjednané dílo nebylo dokončeno a předáno v souladu s § 2604 o. z. a tudíž odvolací soud tuto otázku hmotného práva nesprávně posoudil, když až na základě provedení díla vzniká žalobkyni právo na zaplacení ceny díla podle § 2610 o. z., nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť dovolatelka přichází s touto argumentací v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolání. V řízení před soudy nižších stupňů tuto skutečnost netvrdila, odvolací soud se jí nezabýval a neučinil žádný závěr, který by mohl být dovolacím soudem přezkoumán.

Dovolatelkou vymezená otázka nároku žalobkyně na zvýšenou cenu díla v případě rozšíření díla, u které dovolatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud při jejím řešení podle jejího mínění odchýlit, nemůže rovněž přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit, neboť odvolací soud tuto otázku neřešil a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Naopak, podle odvolacího soudu (a shodně i podle soudu prvního stupně) žalobní nárok představuje část ceny díla za provedené dílo, sjednané v předmětné smlouvě o dílo podle § 2610 o. z., nikoli podle § 2612 o. z. Podle skutkových zjištění soudů obou stupňů byly jak požadovaná část ceny díla, tak rozsah díla sjednány ve smlouvě o dílo, nešlo tedy ani o zvýšení ceny díla, ani o rozšíření díla. Pokud dovolatelka tvrdí, že žalobkyně bez dohody s ní provedla nesjednané práce (rozšířila dílo) a tudíž nemá právní nárok na úhradu zvýšené ceny díla, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení, zakládá tuto svou námitku včetně vymezené právní otázky na jiné skutkové verzi. Tím však dovolatelka zcela pomíjí, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný, a že ani případná nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Přehlíží, že v dovolacím řízení nelze hodnocení důkazů (se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v § 132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

Na základě výše uvedeného nelze než uzavřít, že odvolací soud se při rozhodování o žalobním nároku na zaplacení ceny sjednaného díla od odkazované judikatury Nejvyššího soudu, řešící otázku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo změny, tvrzeného odchýlení se nedopustil a dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

Pokud dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i v té jeho části, v níž bylo rozhodováno o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 22. 7. 2020

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru