Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1533/2013Usnesení NS ze dne 11.11.2013

HeslaDovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1533.2013.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1533/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Gallusem v právní věci žalobkyně SPO-ZEM Nový Kostel s.r.o., se sídlem v Novém Kostele 205, PSČ 351 34, identifikační číslo osoby 48365254, zastoupené Mgr. Evou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Finská 577/5, proti žalovanému Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 801/33, PSČ 110 00, o zaplacení 1 655 393,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 15/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 6 Cmo 10/2013-29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2012, č. j. 8 Cm 15/2012-18, ve výroku o zastavení řízení tak, že jeho znění doplnil o postoupení věci po nabytí právní moci Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (dále též jen „SZIF“), dále ho potvrdil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Podle § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Dovolatelka sice v dovolání napsala, že otázka „postavení SZIFu a možnost uplatnění přímého nároku vůči němu u civilních soudů v kontextu přímého účinku evropských předpisů nebyla Nejvyšším soudem České republiky v dostatečné míře vyřešena ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.“, nicméně nevyjádřila, že v této skutečnosti spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. Ostatně dovolatelka ve svém dovolání pojem přípustnosti vůbec nepoužila.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 13. května 2013 (srov. 57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Za stavu, kdy v souzené věci nelze aplikovat ani ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Pro úplnost však dovolací soud dodává, že i v případě, že by dovolání mělo obligatorní náležitosti stanovené v § 241a odst. 2 o. s. ř., bylo by třeba ho odmítnout pro nepřípustnost, neboť otázka, zda-li je dána pravomoc soudu uložit žalovanému vyplatit žalobkyni předmětnou dotaci, byla v judikatuře dovolacího soudu již vyřešena. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. května 2008, sp. zn. 33 Odo 652/2006 (jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), formuloval a odůvodnil právní závěr, že za situace, kdy soud nemá pravomoc k rozhodnutí o poskytnutí dotace a vyrovnávacího příspěvku, nespadá do jeho pravomoci ani uložení povinnosti dotaci a vyrovnávací příspěvek zaplatit.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2013

JUDr. Miroslav Gallus.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru