Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 153/2020Usnesení NS ze dne 10.03.2020

HeslaNávrh na zahájení řízení
Elektronický platební rozkaz
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.153.2020.1
Dotčené předpisy

§ 79 odst. 1 o. s. ř.

§ 174a o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 153/2020-45

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně M.B.A. Finance s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27407209, zastoupené Mgr. et Mgr. Adamem Vrbeckým, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, proti žalovanému R. B., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 1 539 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 308/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2019, č. j. 8 Co 233/2019-13, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 23. 5. 2019, č. j. EPR 122157/2019-6, kterým Okresní soud v Ostravě podle § 174a odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl pro neurčitost návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu pro zaplacení částky 1 539 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka zakládá přípustnost a důvodnost dovolání na tvrzení, že napadené rozhodnutí není správné, protože v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla veškeré skutečnosti vyžadované podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Zcela jasně v něm popsala, že se domáhá dlužného pojistného a příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení. Přímo v žalobě, v níž je rovněž uvedeno datum počátku a zániku pojištění, přitom odkázala na přehled předpisů a plateb, z něhož je zřejmé, jaké pojistné bylo žalovanému předepsáno, kolik uhradil a jaká je výše pohledávky, která je uvedena i v samotné žalobě. Ohledně výpočtu pojistného odkázala na pojistnou smlouvu. Dovolatelka má za to, že z jejího skutkového přednesu uplatňovaný nárok vyplývá, když v žalobě ve spojení s odkazem na specifikované listiny vylíčila rozhodný skutkový stav způsobem, který je podle judikatury dovolacího soudu přípustný.

Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí se odvolací soud v projednávané věci ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že z žaloby není zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá (zda jde pouze o poměrnou část pojistného či zda jde i o další poplatky), v jaké výši bylo sjednáno roční pojistné a splátka pojistného, kdy byly jednotlivé splátky splatné a především, za jaké období se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky. Dále žalobkyni vytkl, že neuvedla, z jakých jednotlivých částek se dluh skládá a jak dospěla k výpočtu žalované částky. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost vylíčit takové rozhodující skutečnosti, kterými by vymezila předmět řízení po skutkové stránce, když chybějící skutečnosti nejsou zřejmé ani z předložených důkazů, na které žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu odkazuje. Odvolací soud dále poukazuje na nesoulad součtu předepsaných měsíčních plateb ve výši 2 020 Kč v předpisu plateb připojeného k žalobě oproti pohledávce ve výši 1 539 Kč uvedené v žalobě. Z tohoto předpisu nejsou podle odvolacího soudu zřejmé skutečnosti, které žalobkyně popsala v odvolání, především není jasné, jak dospěla k výpočtu žalované částky 1 539 Kč.

Odkazuje-li dovolatelka v odůvodnění dovolání na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2555/2012 (které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách), jako na rozhodnutí, od jehož závěrů se měl zřejmě podle jejího mínění odvolací soud odchýlit (když jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu neuvádí), pak dovolací soud tento její názor nesdílí. Návrh dovolatelky na vydání elektronického platebního rozkazu vadou, která by bránila pokračování v řízení (§ 174a odst. 3 o. s. ř.), trpí, jelikož dovolatelka ani své povinnosti vylíčit v něm alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými by byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce, nedostála. I když dovolací soud považuje za oprávněnou námitku dovolatelky potud, že již v samotné žalobě jasně uvedla, čeho se po žalovaném domáhá (že jde o dlužné pojistné a příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení), z žaloby, ani z žalobkyní předložených důkazů (zejména z předpisu plateb), na které žalobkyně v návrhu odkazuje, již není zřejmé, z jakých jednotlivých částek se tvrzený dluh skládá, jak dospěla žalobkyně k vyčíslení žalované částky, ale zejména ve skutkových tvrzeních chybí údaj o tom, za jaké období vznikl dluh na pojistném, jehož zaplacení se v řízení domáhá. Ani přiloženou listinu označenou jako předpis plateb nelze označit za přehlednou a vyjasňující skutkový stav věci, jestliže z něho není jasné, jak žalobkyně dospěla k výpočtu žalované částky 1 539 Kč.

Dovolatelka zřejmě přehlédla, že podle ustálené soudní judikatury (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněný pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) pro rozhodnutí ve věci platebním rozkazem nepostačuje, jsou-li vylíčeny toliko skutečnosti rozhodující (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), avšak musí být dána vyšší kvalita žalobních skutkových tvrzení, a to na úrovni vylíčení všech rozhodných skutečností [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. To, že uplatněné právo na zaplacení peněžitého plnění vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, je (rovněž) předpokladem pro vydání elektronického platebního rozkazu podle § 174a o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněný pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což v projednávané věci nebylo naplněno.

Shora popsaná skutková neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spočívající v absenci konkrétních skutkových údajů vymezujících předmět sporu v posuzovaném případě způsobila, že pro uvedené nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat, neboť pro řádné a nezaměnitelné vymezení předmětu řízení (individualizaci skutku) by bylo třeba odstranit výše specifikovanou vadu postupem podle § 43 o. s. ř., který však § 174a odst. 4 o. s. ř. výslovně nepřipouští. S ohledem na dikci posléze uvedené právní normy je tak vyloučena dovolatelkou tvrzená možnost nařízení jednání a projednatelnosti žaloby soudem v situaci, kdy návrh na vydání elektronického platebního rozkazu všechny zákonem stanovené náležitosti neobsahuje.

Vytýká-li dovolatelka s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu), odvolacímu soudu, že se k jejím odvolacím námitkám vůbec nevyjádřil a své rozhodnutí řádně neodůvodnil, je tato její kritika zcela irelevantní. Vady řízení nejsou totiž samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatelky o uvedeném procesním pochybení soudu nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud namítaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).

Žalobkyní tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu) tak není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 3. 2020

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru