Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1325/2013Rozsudek NS ze dne 21.04.2015

HeslaPojištění majetku
Smlouva spotřebitelská
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1325.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 35 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2004

§ 788 odst. 3 obč. zák. ve znění do 31.12.2004

§ 55 ...

více

přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1325/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Ing. D. R., zastoupené JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalované Slavia pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Revoluční 1/655, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60 19 75 01, o zaplacení částky 927 573 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 405/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2012, č. j. 21 Co 40/2012-90, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2012, č. j. 21 Co 40/2012-90, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 22 C 405/2009-76, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. listopadu 2011, č. j. 22 C 405/2009-76, zamítl žalobu o zaplacení částky 927.573,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastnice uzavřely 4. dubna 2002 pojistnou smlouvu č. 10025061 o pojištění staveb na adrese P. (dále jen „pojistná smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky (dále jen „pojistné podmínky“), obsahující obecnou část a zvláštní část, upravující jednotlivé druhy pojištění. Pojištění staveb je obsaženo v části C. Podle oddílu I. bodu 1 pojištění staveb se základní pojištění sjednává pro případ poškození nebo zničení budov základním nebo dodatkovým živlem. Podle oddílu VI. bodu 1 je základním živlem požár, výbuch a úder blesku, dodatkovým živlem je povodeň, záplava, vichřice, krupobití, sesouvání půdy (zřícení skal nebo zemin), sesuv nebo zřícení lavin, pád letadla, stromů a stožárů, tíha sněhu nebo námrazy. Předmětem pojistné smlouvy bylo i pojištění krytého bazénu, a to pro případ poškození nebo zničení základním živlem vymezeným v pojistných podmínkách v části C oddílu VI. bodu 1 pod písmenem a) požárem, b) výbuchem, c) úderem blesku, a dodatkovým živlem pod písmenem f) vichřicí a j) pádem letadla, stromů a stožárů. Pojistná částka byla sjednána ve výši 1 000 000 Kč se spoluúčastí 1 000 Kč. Dne 9. února 2006 žalobkyně oznámila žalované škodní událost, která nastala ve dnech 6. až 8. února téhož roku a spočívala v poškození krytého bazénu, přičemž za příčinu této události žalobkyně označila přetížení sněhem, který po prudkém poklesu teploty namrzl, v důsledku čehož došlo ke zborcení střechy bazénu.

Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 788 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 4. dubna 2002 (dále též jen „občanský zákoník“ nebo „obč. zák.“). S odkazem na ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. uzavřel, že podle jazykového vyjádření z pojistné smlouvy jednoznačně vyplývá, že účastníci měli vůli uzavřít pojištění krytého bazénu pro případ poškození základním živlem, jímž však není událost vzniklá v důsledku tíhy sněhu nebo námrazy. Slovy též vyjádřili, že pojištění věci se vztahuje konkrétně i na dodatkový živel vichřice a pádu, když z osmi možných (tj. v pojistných podmínkách zmíněných) dodatkových živlů vyjádřili vůli toliko pro uvedené živly. Pokud by projevili vůli pojištění uzavřít pro všechny dodatkové živly vyjmenované v pojistných podmínkách, jistě by tak učinili výslovným odkazem ve smlouvě na všechny dodatkové živly. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že nastala pojistná událost vymezená v pojistné smlouvě, jejímž předmětem byl krytý bazén.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud považoval skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za správné. Zdůraznil, že právní základ pojistného závazkového vztahu tvořily pojistné podmínky, ujednání obsažená v pojistné smlouvě a kogentní ustanovení občanského zákoníku o pojistné smlouvě. Zásadně platí, že neodporují-li pojistné podmínky zákonu, jsou pro účastníky pojistné smlouvy závazné a soud k nim při posuzování práv a povinností smluvních stran musí přihlížet. Podle oddílu XV. bodu 2 základní části pojistných podmínek si mohou smluvní strany vzájemná práva a povinnosti upravit v pojistné smlouvě odchylně od pojistných podmínek, pokud to občanský zákoník nebo pojistné podmínky připouštějí. Jestliže si strany sjednaly v pojistné smlouvě pojištění krytého bazénu pro případy ve smlouvě uvedené, tj. pro základní živel vymezený v části C oddílu VI. bodě 1 pod písmenem a), b) a c) a pro dodatkový živel pod písmenem f) vichřice a pod písmenem j) pád letadla, stromů a stožárů, jednoznačně se od pojistných podmínek odchýlily přípustným způsobem.

K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně pochybil, když nedostatečně zjistil skutkový stav ohledně možného poškození části pojištěné stavby v důsledku působení větru, příp. vichřice, odvolací soud uvedl, že taková výhrada neobstojí, neboť tuto příčinu žalobkyně v ohlášení pojistné události neuvedla a navíc je sporné, působení kterého živlu měla žalobkyně na mysli. V průběhu řízení v tomto směru žalobkyně sama žádný důkaz nenavrhla, naopak žalovaná předložila důkaz opaku v podobě zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, podle níž v době pojistné události vítr v předmětné oblasti rychlosti vichřice nedosahoval.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek má podle jejího názoru zásadní právní význam, když odvolací soud „otázku modifikace práv a povinnosti vyplývajících ze všeobecných obchodních podmínek dohodou obsaženou v individuálně uzavřené smlouvě řeší v rozporu se zákonnou úpravou i s ustálenou rozhodovací praxí soudů“.

Dovolatelka souhlasí s názorem, že konkrétním ujednáním obsaženým v pojistné smlouvě lze sjednat odchylku od obecné smluvní úpravy vyplývající z pojistných podmínek. Takové ujednání ovšem musí být výslovné a dostatečně určité, z obsahu pojistné smlouvy musí zřetelně a nepochybně vyplývat, že určité ustanovení pojistných podmínek se použít nemá, nebo že se určitým způsobem mění jeho obsah. V daném případě pojistná smlouva obsahuje ujednání o tom, že se sjednává základní pojištění, a dále jsou v ní uvedeny některé případy tzv. dodatkových živlů, konkrétně povodeň, vichřice, sesuv, pád, voda a odcizení, u nichž bylo možno zaškrtnutím políčka „ANO“ či „NE“ sjednání pojištění pro případ těchto dodatkových živlů buď potvrdit, nebo vyloučit. Dovolatelka dovozuje, že odchylka od obecné úpravy pojistných podmínek byla sjednána pouze pro případ působení povodně, sesuvu, vody a odcizení, když tyto živly podle obecné úpravy pojistných podmínek spadají do rozsahu pojištění, ale výslovným ujednáním v pojistné smlouvě byly vyloučeny zaškrtnutím políčka „NE“. Jelikož však pojistná smlouva neobsahuje zvláštní ujednání týkající se pojištění pro případ působení tíhy sněhu či námrazy, když tento dodatkový živel není v pojistné smlouvě vůbec uvedený, tedy ani jako potvrzený ani jako vyloučený, je třeba vycházet z obecné úpravy pojistných podmínek, podle níž v případě vzniku škody působením tohoto živlu vzniká právo na pojistné plnění podle části C oddílu VI. bodu 1 písmeno k). Závěr odvolacího soudu o sjednaném rozsahu pojištění krytého bazénu proto považuje za nesprávný.

Dovolatelka nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nepředložila žádné důkazy ke svému tvrzení o možném vzniku škody působením větru. Namítá, že již v žalobě označila vítr jakožto možného původce předmětné škody. Podle jejího názoru pro tuto variantu svědčí i dokumentace poškozené stavby a stavu okolí po škodní události, přičemž k těmto tvrzením předložila k důkazu fotodokumentaci.

Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Jde-li o rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé (jak tomu je i v projednávané věci), je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dospěje-li dovolací soud (za použití hledisek příkladmo uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř.) k závěru, že napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé má zásadní právní význam.

Dovolací soud shledává napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadně právně významným v otázce výkladu ujednání pojistné smlouvy o rozsahu pojištění v návaznosti na obsah pojistných podmínek, kterou odvolací soud řešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Pojistné podmínky v části C (pojištění staveb) oddílu I. majícím nadpis pojistné riziko pod bodem 1 stanoví, že základní pojištění se sjednává pro případ poškození nebo zničení budov základním nebo dodatkovým živlem, viz oddíl VI. Podle oddílu VI. (téže části) upravujícího plnění pojišťovny u živelného pojištění právo na pojistné plnění podle bodu 1 vzniká, jestliže pojištěná věc byla poškozena nebo zničena základním živlem: a) požárem, b) výbuchem, c) úderem blesku, dodatkovým živlem: d) povodní, e) záplavou, f) vichřicí, g) krupobitím, h) sesouváním půdy, zřízením skal nebo zemin, i) sesuvem nebo zřícením lavin, j) pádem letadla, stromů, stožárů, k) tíhou sněhu nebo námrazy.

Formulářová pojistná smlouva umožňovala modifikaci rozsahu pojištění tak, že u „rozsahu pojištění“ jsou předtištěna políčka „ANO“ či „NE“, která smluvní strany podle své dohody zaškrtly a tím rozsah pojištění vymezily. Pojistná smlouva pro krytý bazén stanoví: sdružené pojištění - zaškrtnuto „NE“, základní pojištění - zaškrtnuto „ANO“. Ve sloupci nadepsaném „dodatkové pojištění“ stanoví: povodeň - zaškrtnuto „NE“, vichřice - zaškrtnuto „ANO“, sesuv - zaškrtnuto „NE“, pád - zaškrtnuto „ANO“. Další případy dodatkových živlů, které pojistné podmínky vyjmenovávají, však smlouva vůbec nezmiňuje. Dále smlouva obsahuje ještě jeden sloupec nadepsaný „dodatkové pojištění“ a pod ním specifikaci voda - zaškrtnuto „ANO“, odcizení - zaškrtnuto „NE“ (v terminologii pojistných podmínek jde o „vodovodní pojištění“ a „pojištění pro případ odcizení“).

Je zřejmé, že pojistná smlouva připouští dva výklady. První možností je, že strany se zamýšlely odchýlit od ustanovení části C oddílu VI. pojistných podmínek jako celku, a pak by se zmíněný oddíl v daném smluvním vztahu vůbec nepoužil, neboť byl celý nahrazen modifikací ve smlouvě. V takovém případě by bazén pro případ škody způsobené tíhou sněhu či námrazy pojištěn nebyl, jelikož pojistná smlouva jeho pojištění pro tento případ výslovně nestanoví. S touto možností je však v rozporu ujednání o tom, že se sjednává základní pojištění. Základní pojištění podle části C oddílu I. bodu 1 pojistných podmínek totiž zahrnuje poškození nebo zničení budov základním nebo dodatkovým živlem. Tímto rozporem se soudy nezabývaly. Podle druhé varianty by se strany odchýlily od pojistných podmínek pouze v případech ve smlouvě vyjmenovaných. Jestliže pojištění pro případ škody způsobené tíhou sněhu či námrazy smlouva výslovně neupravuje, platil by pro něj režim stanovený v pojistných podmínkách a bazén tedy pojištěn byl. V tom případě je ujednání smlouvy i v souladu s oddílem I. bodem 1 části C pojistných podmínek.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Uvedené ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro takový případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem založeným na tom, že vedle jazykového vyjádření právního úkonu podrobí zkoumání i vůli jednajících osob. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být proto nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, stejně jako dále uváděná rozhodnutí). Ústavní soud pak vyložil (z hlediska ústavně garantovaných základních práv), že text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. např. nález ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod číslem 84 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 37/2005).

Odvolací soud (ani soud prvního stupně) při posouzení rozsahu pojištění krytého bazénu požadavkům vyplývajícím z uvedených judikatorních závěrů nedostál; v tomto ohledu jsou výtky dovolatelky důvodné. Odvolací soud nejenže nezkoumal se zřetelem k okolnostem případu, jaká byla v této sporné otázce skutečná vůle smluvních stran (jejich úmysl), nýbrž samotné jazykové vyjádření zachycené ve smlouvě nepodrobil výkladu systematickému a logickému, ačkoliv v projednávané věci s ohledem na ustanovení části C oddílu I. bodu 1 a oddílu VI. bodu 1 pojistných podmínek je užití těchto standardních výkladových metod potřebné.

Dále je nepochybné, že žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu jako spotřebitel ve smyslu ustanovení § 52 odst. 3 obč. zák., tj. mimo rámec své obchodní či podnikatelské činnosti. Podle ustanovení § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Jestliže obecně je účelem pojistné smlouvy přenášet za úplatu rizika a zmírňovat následky nahodilých událostí, byl by uvedený účel zásadně oslaben, pokud by se pojistitel, přestože došlo k pojistné události, mohl vyhnout povinnosti plnit odkazem na nejasné ustanovení, jehož byl původcem (tj. na jím bezdůvodně vyvolané smluvní riziko) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2008,

sp. zn. 28 Cdo 864/2008].

Odvolací soud se rovněž nezabýval otázkou, zda smluvním vyloučením některých živlů vyjmenovaných v části C oddílu VI. pojistných podmínek nedošlo k nepřípustné odchylné úpravě od pojistných podmínek, které jsou neoddělitelnou součástí pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou.

Ustanovení § 788 odst. 3 obč. zák., které má kogentní charakter, totiž stanoví, že v pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit, jen pokud je to ku prospěchu pojištěného.

Tímto nepřípustným odchýlením se pojistné smlouvy od pojistných podmínek je třeba rozumět situaci, že by pojistné podmínky v určité otázce odchylnou úpravu neurčovaly a zároveň by toto odchylné smluvní ujednání nebylo ku prospěchu pojištěného. Ve prospěch pojištěného se tak lze v pojistné smlouvě odchýlit vždy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2006, sp. zn. 32 Odo 1288/2004).

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud při posuzování věci ustanovení § 788 odst. 3 obč. zák. opomenul. Odvolací soud pouze uvedl, že „smluvní strany mohou vzájemná práva a povinnosti upravit odchylně od pojistných podmínek, pokud to občanský zákoník či pojistné podmínky povolují“, nezkoumal však, zda pojistné podmínky připouštěly, že se lze od nich v pojistné smlouvě odchýlit při vymezení pojištěných živlů. Je totiž zřejmé, že odchylná úprava v pojistné smlouvě (a to při obou výše zmíněných výkladech), ku prospěchu pojištěné není.

Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné a tudíž i nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.

Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud dále zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), takové vady však neshledal.

Namítá-li dovolatelka, že navrhovala ke svému tvrzení o působení větru či vichřice jakožto o možné příčině poškození krytého bazénu důkaz fotodokumentací a brojí-li zároveň proti závěru odvolacího soudu, podle něhož v tomto směru nepředložila žádné důkazy, namítá tím vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Ze spisu se podává, že soud prvního stupně důkaz fotodokumentací provedl (srov. protokol z jednání konaného 20. června 2011 na č. l. 66 spisu) a ve svém rozhodnutí vzal za prokázané, že škoda byla způsobena působením tíhy sněhu či námrazy. Tuto skutečnost zjistil ze vzájemné korespondence účastnic, z oznámení škodné události, ze zprávy likvidátora, z fotodokumentace i z faktu, že žalobkyně v oznámení škodní události uvedla jako příčinu přetížení sněhem, kterou dále konkretizovala v podrobném popisu události tak, že došlo ke zborcení střechy bazénu vlivem namrznutí sněhu po prudkém poklesu teploty. Tatáž příčina vyplývala rovněž z technické zprávy společnosti INTERGLOBAL DUO, s.r.o.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Uvedl-li, že žalovaná předložila důkaz opaku v podobě zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, zatímco žalobkyně v tomto směru nenavrhla žádný důkaz, nepochybně tím mínil, že žalobkyně (dovolatelka) nenavrhla žádný důkaz, který by byl způsobilý její argumentaci podpořit. Takový postup soudu není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (včetně závislých výroků o nákladech řízení), aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2015

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru