Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1266/2017Usnesení NS ze dne 05.06.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1266.2017.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1266/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně OVB Allfinanz, a.s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Baarova 1026/2, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 48040410, zastoupené Mgr. Tomášem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 61/11, proti žalované T. R., zastoupené JUDr. Jiřím Vyvadilem, advokátem se sídlem v Praze, Panenky 353/12, o zaplacení 134 914 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 400/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 91 Co 492/2015-136, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2015, č. j. 8 C 400/2014-65, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 odmítl odvolání žalované proti jeho rozsudku pro zmeškání ze dne 30. 3. 2015, č. j. 8 C 400/2014-41, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“), neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, a ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Žalovaná nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), neboť prostřednictvím zvoleného zástupce JUDr. Jiřího Vyvadila, jemuž udělila plnou moc k zastupování, řádné dovolání nepodala – jmenovaný dovolání podané samotnou dovolatelkou nedoplnil a ani ho nenahradil vlastním podáním; vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 6. 2017

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru