Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1161/2020Usnesení NS ze dne 22.06.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Promlčení
Dobré mravy
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1161.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2300/20


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1161/2020-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Československá obchodní banka, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému V. O., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou, se sídlem v Písku, Žižkova třída 335/12, o zaplacení částky 185 225,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 11 C 181/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2019, č. j. 47 Co 147/2019-114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10 696,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

Stručné odůvodnění

(§243f odst 3 o. s. ř.)

Dovolání, jež může být přípustné pouze podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí jednak na řešení otázky procesního práva, zda a za jakých okolností je možno účinně uplatnit námitku promlčení v průběhu odvolacího řízení, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji řeší Nejvyšší soud např. v rozsudcích ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2836/2015, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2561/2012, a ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, a v usneseních ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1835/2010, a ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 141/2010, jednak pro řešení otázky hmotného práva, zda bylo namístě hodnotit uplatnění námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu shrnuté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se totiž při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. obdobně již usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z pozdější doby např. usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1296/2019, ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 484/2020).

Tyto závěry se v plné míře prosadí též v souzené věci.

Jak správně vnímá též dovolatel, odvolací soud založil dovoláním napadené rozhodnutí na dvou závěrech, totiž že a) nelze přihlížet k námitce promlčení vznesené žalovaným až v odvolacím řízení, neboť odvolací soud by se pro její posouzení musel zabývat tvrzením žalobkyně o uznání dluhu žalovaným a takové skutečnosti již nemohou být v řízení prověřeny vzhledem k zákonné koncentraci řízení a k principům neúplné apelace, a b) že námitku promlčení vznesenou žalovaným je nadto třeba hodnotit jako námitku uplatněnou v rozporu s dobrými mravy.

K tomu, aby se odchýlil od své dosavadní dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe stran uplatnění námitky promlčení v odvolacím řízení, Nejvyšší soud neshledává v argumentech dovolatele dostatečně pádný důvod. Tvrzení, že uplatnění příslušných judikatorních závěrů dovolacího soudu prakticky vylučuje účinné uplatnění námitky promlčení v odvolacím řízení, v obecné rovině neobstojí.

Nezdařilo-li se dovolateli zpochybnit první z právních závěrů, na nichž je kumulative založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu, pak druhá z předložených otázek z důvodů shora vysvětlených přípustnost dovolání založit nemůže.

Nad rámec uvedeného lze dodat, že odvolací soud se při posouzení souladu uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Poměry souzené věci totiž umožňují závěr, že žalobkyně promlčení nezavinila, nýbrž přivodil je dovolatel porušením smluvní povinnosti, a že vůči žalobkyni by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnila.

Přípustnost dovolání proti té části prvního výroku a proti druhému výroku napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 22. 6. 2020

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru