Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

32 Cdo 1066/2017Usnesení NS ze dne 29.08.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Bezdůvodné obohacení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1066.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

§ 39 obč. zák.

§ 457 obč. zák.

§ 458 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

32 Cdo 1066/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované obci Prštice, se sídlem v Pršticích, Hlavní 1, identifikační číslo osoby 00282405, zastoupené Mgr. Radovanem Vrbkou, advokátem se sídlem v Brně, Rašínova 103/2, o zaplacení částky 123 070 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 46/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2016, č. j. 27 Co 386/2015-423, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 12. 6. 2015, č. j. 5 C 46/2006-383 (v pořadí druhým ve věci), uložil žalované zaplatit žalobci částku 123 070 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v části přesahující zákonný úrok z prodlení z částky 123 070 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, výslovně v celém rozsahu, majíc za to, že odvolací soud se při svém rozhodování v otázkách hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně některé otázky zejména hmotného práva nebyly dovolacím soudem doposud řešeny. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně), odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 986/2012 (jenž je veřejnosti k dispozici, stejně dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), dospěl k závěru, že smlouva o pronájmu a provozování zařízení pro rozvod a odkanalizování a čištění odpadních vod uzavřená mezi účastníky 1. 4. 2000 je neplatná podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), pro obcházení zákona (ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích) a plnění poskytnuté podle neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením. S odkazem na ustanovení § 457 a § 458 obč. zák. odvolací soud uzavřel, že žalobce má právo na peněžitou náhradu za cenu nových vodoměrů osazených na odběrních místech zjištěnou z posudku znalce ustanoveného soudem prvního stupně, přičemž žalobce ani částku zjištěnou z posudku znalce v plné výši neuplatnil. Tento závěr, jenž sám o sobě postačuje (v případě jeho správnosti) k vyhovění žalobě, dovolatelka nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá.

Za této situace nečiní dovolání přípustným ani další otázky předkládané dovolatelkou týkající se výkladu zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, v rozhodném znění, jímž odvolací soud dovodil, že ani podle tohoto zákona žalobce neměl povinnost nést náklady na výměnu vodoměrů. I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na více závěrech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby (či k jejímu vyhovění), není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže některý z těchto závěrů není dovoláním zpochybněn nebo jestliže některá z řešených otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, nebo ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3810/2016).

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek předkládaných dovolatelkou za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a napadené rozhodnutí na jejich vyřešení (ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.) nezávisí; dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Ačkoli dovolatelka v úvodu dovolání vymezuje přípustnost tak, že odvolací soud se při svém rozhodování v otázkách hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, žádnou takovou otázku nepředkládá a ani neodkazuje na rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž by vyplývala ustálená rozhodovací praxe, od které se měl odvolací soud odchýlit. Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).

Dovolání žalované výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a proti druhému výroku, kterým rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V tomto rozsahu však dovolání postrádá jakoukoliv argumentaci. Chybí i údaj, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tj. které z hledisek stanovených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a v čem shledává nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 8. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru