Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Nd 79/2020Usnesení NS ze dne 19.05.2020

HeslaPříslušnost soudu místní
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.ND.79.2020.1
Dotčené předpisy

§ 11 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Nd 79/2020-47

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně PSOTA transport s.r.o., identifikační číslo osoby 26909871, se sídlem ve Chvalovicích č. p. 81, zastoupené JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 1912/13, proti žalované Encamp Transport Logistic, S. L., identifikační číslo osoby L-708585-T, se sídlem v Escaldes, Av. Les Ecoles 9, Andorrské knížectví, o zaplacení částky 2 400 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 20 C 1/2019, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:

Věc vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 20 C 1/2019, projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě.

Odůvodnění:

Žalobou došlou Okresnímu soudu ve Znojmě dne 9. 7. 2019 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 2 400 EUR s příslušenstvím z titulu úhrady za mezinárodní přepravu zboží s místem nakládky v Grijo Vila Nova de Gaia v Portugalsku dne 14. 5. 2018 a s místem vykládky ve Frenštátu pod Radhoštěm a Týništi nad Orlicí v České republice dne 22. 5. 2018. Jelikož žalobkyně provedla přepravu zboží řádně a včas, ale žalovaná ničeho neuhradila a na předžalobní upomínku nereagovala, domáhá se žalobkyně nároku prostřednictvím žaloby. Pokud jde o mezinárodní příslušnost, žalobkyně žádá, aby s ohledem na hospodárnost řízení věc rozhodoval Okresní soud ve Znojmě, v jehož obvodu má žalobkyně sídlo. V doplňujícím podání ze dne 17. 7. 2019 žalobkyně uvedla, že v daném případě, v němž má žalovaná sídlo v Andorrském knížectví, které není smluvním státem Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), a v němž smlouva byla uzavřena v režimu CMR a žalobkyně má sídlo ve smluvním státě CMR, je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudů vycházet z čl. 31 odst. 1 CMR. Ten umožňuje vést žalobci spor buď před soudem smluvních států CMR dohodnutým účastníky, soudem žalovaného, na jehož území má sídlo, pobočku či jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo před soudem státu, na jehož území leží místo převzetí zásilky nebo místo dodání zásilky. Ačkoliv je v objednávce uvedeno sudiště ve státě Andorra, žalobkyně se rozhodla podat žalobu u soudu toho státu, na jehož území leží místo určení k vydání zásilky, tj. u soudu České republiky. Je přesvědčena, že i přes sjednané sudiště lze na danou věc aplikovat čl. 31 odst. 1 CMR. Jelikož místní příslušnost soudu v rámci České republiky není úmluvou CMR upravena a česká procesní úprava neupravuje místní příslušnost konkrétního soudu pro daný případ, žádá žalobce, aby jej určil Nejvyšší soud ve prospěch Okresního soudu ve Znojmě, a to s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení a s ohledem na sídlo žalobkyně.

Okresní soud ve Znojmě zjistil, že žalovaná je obchodní společností se sídlem v Andorrském knížectví. Mezi stranami je veden spor o zaplacení pohledávky žalobkyně ze smlouvy o mezinárodní přepravě zboží a jedná se tedy o spor z obchodněprávního závazku. Ačkoliv si žalovaná v objednávce vymínila sudiště ve státě svého sídla, z objednávky žalované též plyne, že se žalobkyní výslovně uzavírá smlouvu v režimu CMR. Soud nezjistil, že by žalovaná měla na území České republiky sídlo, pobočku, odštěpný závod či jakýkoliv majetek. Andorra není smluvním státem úmluvy CMR a Česká republika s Andorrou nemá uzavřenu žádnou dvoustrannou smlouvu.

Soud se ztotožnil s právním názorem žalobkyně o aplikovatelnosti čl. 31 odst. 1 CMR, podle kterého si žalobkyně může k projednání svého nároku vybrat vůči žalované buď stranami dohodnutý soud smluvních států úmluvy CMR, a není-li takové dohody, pak soudy státu, na jehož území má sídlo žalovaný nebo kde leží místo převzetí zásilky nebo místo dodání zásilky. Žalobkyně si tak za situace, kdy si žalobkyně (pozn. zjevně myšleno žalovaná) vymínila místo sudiště, které není ve smluvním státě CMR, mohla vybrat, zda bude nárok uplatňovat před soudy v místě sídla žalované, v Portugalsku nebo v České republice. Vzhledem k tomu, že úmluva CMR upravuje pouze mezinárodní příslušnost soudů a mezi Českou republikou a Andorrským knížectvím neexistuje žádná dvoustranná mezinárodní smlouva, je třeba ve smyslu § 8 odst. 1 ZMPS za účelem určení místní příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci vycházet z české vnitrostátní úpravy místní příslušnosti soudů prvního stupně upravené v občanském soudním řádu. V posuzovaném případě pravidla neobsahují jinou možnost pro určení příslušnosti českých soudů prvního stupně než podle obvodu, v němž má žalovaná právnická osoba nebo organizační složka zahraniční právnické osoby na území České republiky sídlo či majetek. Jelikož se účastníci řízení nedohodli na místní příslušnosti soudu v České republice a nebylo ani zjištěno, že by žalovaná právnická osoba měla v České republice své sídlo, sídlo pobočky či majetek, bylo třeba postupovat podle § 11 odst. 3 o. s. ř.

Podle § 105 odst. 2 občanského soudního řádu vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek uvedených v ustanovení § 11 odst. 3 občanského soudního řádu předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud nemá pochyb, s odkazem na výše uvedené, o nemožnosti určit místní příslušnost soudu v tomto řízení. Rozhodl tedy podle § 11 odst. 3 o. s. ř. – přihlížeje též k zásadně hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.) – tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě, u něhož byl podán žalobní návrh a zahájeno řízení. Nejvyšší soud zvažoval též určení soudu podle místa vykládky zboží, ovšem vzhledem k okolnosti, že tato místa byla dvě, a to v rozličných obvodech okresních soudů (Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Okresního soudu v Novém Jičíně), a žaloba byla podána pro úhradu za přepravu zboží, nejeví se Nejvyššímu soudu, že by vztah k některému z uvedených míst převažoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 5. 2020

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru