Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Nd 7/2021Usnesení NS ze dne 05.03.2021

HeslaPříslušnost soudu místní
Příslušnost soudu mezinárodní
KategorieE EU
EcliECLI:CZ:NS:2021:30.ND.7.2021.1
Dotčené předpisy

§ 11 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Nd 7/2021-28

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Teletrade consulting s.r.o., IČO 27110583, se sídlem v Praze 2, Neklanova 152/44, zastoupené Mgr. Viktorem Rytikovem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 341/15, proti žalované E. D., nar. XY, bytem XY, Ruská federace, o určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu pro návrh na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 29 564 EUR s příslušenstvím a 62 900 Kč s příslušenstvím, takto:

Návrh na vydání platebního rozkazu Teletrade consulting s.r.o. o zaplacení částky 29 564 EUR s příslušenstvím a 62 900 Kč s příslušenstvím projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.

Odůvodnění:

Nejvyššímu soudu byl dne 5. 1. 2021 doručen návrh žalobkyně na vydání platebního rozkazu a současně její žádost o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně spolu uzavřely dvě smlouvy o pronájmu dopravního prostředku. Předmětem první nájemní smlouvy bylo vozidlo XY, model XY, VIN: XY (dále jen „Automobil 1“), se začátkem smluvní doby ode dne 1. 7. 2019 do vrácení Automobilu 1 (dále jen „Nájemní smlouva 1“) a předmětem druhé nájemní smlouvy bylo vozidlo XY, VIN: XY (dále jen „Automobil 2“), se začátkem smluvní doby ode dne 1. 8. 2019 do vrácení Automobilu 2 (dále jen „Nájemní smlouva 2“).

Podle čl. 5 Nájemní smlouvy 1 se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni nájemné ve výši 2 000 EUR měsíčně, přičemž žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila nájemné za období od listopadu 2019 do července 2020, tedy celkem za 9 kalendářních měsíců. Dlužné nájemné v souvislosti s Nájemní smlouvou 1 činí 18 000 EUR. Podle čl. 6 Nájemní smlouvy 1 nájemce odpovídá za veškerou škodu na pronajatém vozidle, náklady na opravu atd. Při užívání Automobilu 1, které žalovaná dne 30. 7. 2020 zanechala na území Portugalska (v Lisabonu), způsobila na vozidle škody, v důsledku čehož byla žalobkyně nucena uhradit smluvnímu přepravci převoz vozidla z Lisabonu do České republiky (přes Drážďany v Německu), za což uhradila na základě faktur č. 20200001 ze dne 11. 8. 2020, č. 201100053 ze dne 31. 8. 2020, č. 20200003 ze dne 29. 9. 2020 a č. 20200004 ze dne 29. 9. 2020 celkem částku 52 900 Kč. Za opravu Automobilu 1 žalobkyně uhradila dle faktury č. 20107752 ze dne 18. 9. 2020 částku 4 814 EUR. K této opravě došlo na území Německa, neboť Automobil 1 již bez provedení opravy neumožňoval další převoz do České republiky. Žalovaná pohledávky vzniklé v souvislosti s Nájemní smlouvou 1 ani po výzvě žalobkyně neuhradila.

Podle čl. 5 Nájemní smlouvy 2 se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni nájemné ve výši 2 250 EUR měsíčně, přičemž žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila nájemné za období od listopadu 2019 do ledna 2020, tedy celkem za 3 kalendářní měsíce. Dlužné nájemné v souvislosti s Nájemní smlouvou 2 činí 6 750 EUR. Podle čl. 7 Nájemní smlouvy 2 se nájemce zavazuje uhradit veškerou požadovanou spoluúčast na pojištění. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně při užívání Automobilu 2 způsobila dne 20. 1. 2020 v Portugalsku totální škodu, která byla řešena z havarijního pojištění sjednaného na základě pojistné smlouvy č. 757413580, přičemž žalobkyně musela uhradit spoluúčast ve výši 10 000 Kč. Žalovaná pohledávky vzniklé v souvislosti s Nájemní smlouvou 2 ani po výzvě žalobkyně neuhradila.

Žádost o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 10 Nájemní smlouvy 1 i Nájemní smlouvy 2, kde si strany ujednaly, že v případě jakéhokoliv sporu týkajícího se této smlouvy musí být veškeré návrhy na soudní či rozhodčí řízení podány v České republice. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení Nájemní smlouvy 1 ani Nájemní smlouvy 2 však podle žalobkyně dovodit nelze. Žalobkyně tak navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.

Podle ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.

Ve věci se jedná o spor s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je fyzickou osobou s bydlištěm v Ruské federaci. Strany si v čl. 10 Nájemní smlouvy 1 a Nájemní smlouvy 2 sjednaly, že v případě jakéhokoliv sporu týkajícího se této smlouvy musí být veškeré návrhy na soudní či rozhodčí řízení podány v České republice, čímž uzavřely ve vztahu k soudním řízením dohodu o prorogaci ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis. Místní příslušnost soudu však nebyla sjednána a z uvedeného ustanovení nařízení Brusel I bis neplyne. Z předložených listin ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná měla v České republice nějaký majetek nebo obecný soud.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť věc patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 3. 2021

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru