Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Nd 362/2017Usnesení NS ze dne 31.10.2017

HeslaPříslušnost soudu místní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.ND.362.2017.1
Dotčené předpisy

§ 11 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Nd 362/2017-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v exekuční věci oprávněné České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 4, se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1533/29b, proti povinné A. A. P., o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Určuje se, že věc dosud vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 207 EXE 5733/2017 projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ.

Odůvodnění:

V projednávané věci podal u Okresního soudu Praha-západ soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci shora uvedených účastníků, kdy exekučním titulem je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 6 T 142/2010.

Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 4. 9. 2017, č. j. 207 EXE 5733/2017-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a předložil shora označenou věc Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, nelze zjistit. Podle odůvodnění rozhodnutí povinná nemá a nikdy neměla na území České republiky povolen žádný druh pobytu. Soudu není znám ani žádný majetek povinné umístěný v obvodu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).

Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto určil (§ 11 odst. 3 o. s. ř.) soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud Praha-západ, když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u kterého bylo řízení zahájeno a v jehož obvodu bylo, alespoň podle exekučního titulu, poslední známé bydliště povinné.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru