Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Nd 239/2020Usnesení NS ze dne 24.06.2020

HeslaPřikázání věci (delegace)
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.ND.239.2020.1
Dotčené předpisy

§ 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Nd 239/2020-97

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce R. Ř., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., identifikační číslo 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 43/2020, o návrhu Okresního soudu v Hradci Králové na přikázání věci jinému soudu; takto:

Věc Okresního soudu v Hradci Králové vedená pod sp. zn. 10 C 43/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.

Odůvodnění:

V projednávané věci se žalobce proti žalovanému domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Okresní soud v Hradci Králové, u nějž byla žaloba podána, usnesením ze dne 28. 4. 2020, č. j. 10 C 43/2020-90, účastníky vyrozuměl o svém návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, a to k Okresnímu soudu Brno-venkov, v jehož obvodu má bydliště žalobce a v obdobu téhož soudu bydlí i navržený svědek – ředitel Krajského ředitelství Lesů České republiky, s. p. v Brně. Přikázáním věci uvedenému soudu by se eliminovala i možnost nákazy COVID-19, když rovněž zástupkyně žalobce má své sídlo v Brně.

Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil, namítal přitom, že překonání vzdálenosti mezi Brnem a Hradcem Králové nepředstavuje nepřekonatelnou překážku, přičemž za opodstatněnou nepovažoval ani úvahu o zabránění nakažení onemocněním způsobeným virem COVID-19; možnost takové nákazy není o nic menší u Okresního soudu Brno-venkov, nežli u Okresního sudu v Hradci Králové.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako každou jinou výjimku v právu – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007). Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové zcela výjimečné důvody však Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci neshledal.

Obecně platí, že situace, kdy některý účastník (svědek) musí překonat mezi místem svého bydliště (sídla) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě, navíc v poměrech České republiky, přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015).

Další okolnosti, kterými předkládající Okresní soud v Hradci Králové rovněž odůvodnil předložení návrhu na delegaci vhodnou dle § 12 o. s. ř. (že se zabrání šíření nákazy virem COVID-19) nesplňují, i s ohledem na výše řečené, kritéria takové závažnosti, aby mohla být porušena zásada zákonného soudce garantovaná Listinou základních práva a svobod. I vzhledem k aktuální situaci, kdy dochází k podstatnému rozvolňování proti epidemiologických opatření, nepředstavuje cestování dopravními prostředky, při dodržení předepsaných ochranných opatření, samo o sobě podstatné zvýšení rizika nákazy.

Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 6. 2020

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru