Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Nd 169/2020Usnesení NS ze dne 27.05.2020

HeslaPříslušnost soudu místní
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.ND.169.2020.1
Dotčené předpisy

§ 11 odst. 3 o. s. ř.

§ 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Nd 169/2020-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta, ve věci oprávněné ČEZ Prodej, a.s., IČ: 27232433, se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, právně zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74, proti povinnému A. F. F., nar. XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 367/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:

Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 367/2020 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.

Odůvodnění:

JUDr. Dalimil Mika, LL.M. soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy, se sídlem v Klatovech, Za Beránkem 836, podal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 3 140 Kč s příslušenstvím, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné, a to na základě exekučního titulu, kterým je rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2019, č. j. 21 C 83/2019-19.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. 33 EXE 367/2020-17, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předkládá Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti chybí. V exekučním návrhu oprávněné je povinný označen bytem v XY; v žádosti o pověření k vedení exekuce uvedl soudní exekutor jako adresu povinného XY. Dotazem na Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky bylo zjištěno, že povinný pobýval na území ČR od 24. 11. 2008 do 5. 7. 2017 a v současné době není v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu na území ČR. Lustrací v informačním systému základních registrů bylo soudem prvního stupně zjištěno, že povinný byl naposled hlášen na adrese XY.

Podle § 45 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013: „Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.“

Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Z obsahu spisu vyplývá, že žádost soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce byla původně podána k Okresnímu soudu v Hradci Králové, který pokynem pro soudního exekutora tomuto uložil podat exekuční návrh u Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému dle trvalého pobytu povinného. Soudní exekutor následně podal žádost o pověření a nařízení exekuce k Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Lustrací v informačním systému základních registrů a dotazem na Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky bylo soudem zjištěno, že povinný je státním příslušníkem Polské republiky s tím, že v České republice pobýval od 24. 11. 2008 do 5. 7. 2017, přičemž v období od 20. 11. 2008 do 16. 7. 2013 byla evidována adresa pobytu povinného XY, v období od 17. 7. 2013 byla evidována adresa pobytu povinného XY a v období od 30. 7. 2015 do 30. 6. 2016 adresa pobytu povinného XY. V současné době není povinný v evidencích cizineckého informačního systému k pobytu na území ČR hlášen. Pokud jde o zjištění majetku povinného, dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěru, že ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, státní občan členského státu Evropské unie, který nemá bydliště na území České republiky, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci (existenci exekucí postižitelného majetku exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje).

Předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. jsou splněny, neboť z uvedeného je zřejmé, že nelze zjistit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu. V úvahu by přicházelo určení místní příslušnosti soudu podle sídla soudního exekutora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Nd 266/2013), podle soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 33 Nd 11/2014) nebo např. podle sídla oprávněné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Nd 323/2012).

V posuzované věci Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, mimo jiné proto, že se jedná o poslední známé území v České republice, na kterém se povinný pravděpodobně v minulosti delší dobu zdržoval, a mohl by se zde nacházet i případný majetek povinného, bude-li soudním exekutorem po nařízení exekuce zjištěn (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Nd 107/2013).

Nad rámec posuzované otázky místní příslušnosti Nejvyšší soud konstatuje, že nelze než souhlasit se závěrem Obvodního soudu pro Prahu 5 v tom směru, že předpoklady pro vyslovení místní nepříslušnosti měly být zkoumány již při podání žádosti soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce u Okresního soudu v Hradci Králové, vedené pod sp. zn. 28 EXE 16/2020. Vzhledem k tomu, že soudní exekutor následoval pokyn Okresního soudu v Hradci Králové, a podal žádost o pověření a nařízení exekuce k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 s tím, že u Okresního soudu v Hradci Králové byla věc pod sp. zn. 28 EXE 16/2020 uzavřena bez věcného vyřízení, nemá tento postup, ačkoli zjevně nemá oporu v zákoně, vliv na zde posuzovanou otázku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru