Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Nd 140/2015Usnesení NS ze dne 28.04.2015

HeslaPodjatost
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:30.ND.140.2015.1
Dotčené předpisy

§ 14 odst. 1 o. s. ř.

§ 14 odst. 4 o. s. ř.

§ 15a odst. 1 o. s. ř.

§ 15b odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Nd 140/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce AZYS Trading, a. s., IČ 27369480, se sídlem v Praze 10, Na výsluní 201/13, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně RASTRA AG-CZ a. s., IČ 25288041, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, proti žalované 1) České republice – Českému báňskému úřadu, se sídlem v Praze 1, Kozí 748/4, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a žalované 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o vydání bezdůvodného obohacení 4.132.898,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 122/2010, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Keményová, JUDr. Milada Lukáčová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 185/2014.

Odůvodnění:

Ve shora uvedené věci podala žalobkyně odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 6. 2014, č. j. 16 C 122/2010-156, kterým byla zamítnuta její žaloba. Součástí odvolání byla námitka podjatosti v odvolání vyjmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1.

Městský soud v Praze, kterému byl spis předložen spolu s odvoláním, předložil věc nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu 30 Co Městského soudu v Praze, kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o odvolání žalobkyně.

V posuzované věci je podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti příslušný senát 4 Co, 11 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Eva Keményová, JUDr. Milada Lukáčová a JUDr. Jiří Švehla. Zastupující senát 6 Cmo je složen ze soudců JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Hany Voclové, JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Milady Uhlířové. Z těchto soudců Vrchního soudu v Praze žalobkyně namítá podjatost soudců JUDr. Evy Kéményové, JUDr. Milady Lukáčové a JUDr. Františka Švantnera. Vrchní soud v Praze proto spis předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.

Podle ustanovení § 15b odst. 1 věty první o. s. ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu.

Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu (srov. rovněž ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř.). Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti jiným soudcům soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005).

Nejvyšší soud České republiky tedy rozhodoval o námitce podjatosti pouze ve vztahu k soudcům JUDr. Evě Keményové, JUDr. Miladě Lukáčové a JUDr. Františkovi Švantnerovi, kteří budou podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze, a ve zbytku k námitce žalobkyně nepřihlížel.

K těmto soudcům žalobkyně uvádí, že jednali s pravděpodobností hraničící s jistotou v úmyslu napomáhat organizované zločinecké skupině a tuto skupinu podporovat. To měli činit ve prospěch „dokonání bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu na úkor žalobce“ tak, že svým jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu několika trestných činů, legalizovali jednání senátu Městského soudu v Praze, složeného z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Michaela Fridricha a JUDr. Ivany Klimešové. Žalobkyně dále mimo jiné tvrdí, že výše uvedení soudci Vrchního soudu v Praze hrubě porušovali základní principy soudního řízení, když neuvedli, na základě kterých konkrétních důkazů a z jakých důvodů to které zjištění činili.

JUDr. Kémenyová, JUDr. Lukáčová a JUDr. Švantner se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům a není jim známa žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Nd 427/2000).

Žalobkyně v námitce podjatosti pouze z rozhodovací činnosti soudců vyvozuje zcela neadekvátní závěry, že tito jsou součástí organizované zločinecké skupiny nebo že takové skupině napomáhají. Žalobkyně ze skutečnosti, že soudci nerozhodovali tak, jak ona považuje za správné a spravedlivé, dovozuje trestnou činnost na straně soudců, aniž by uváděla jakékoliv relevantní argumenty (kromě tvrzené nesprávnosti rozhodování), ze kterých lze na trestnou činnost soudců usuzovat. Pouhá rozhodovací činnost soudce nebo jeho postup v projednávané věci či v jiných věcech přitom důvodem k vyloučení soudce být nemůže (srov. ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř.). Skutečnost, že soudy nesprávně rozhodly, nebo nedostatečně odůvodnily své rozhodnutí, není sama o sobě důvodem pro taková tvrzení, že soudci jsou součástí organizované zločinecké skupiny a páchají trestnou činnost, či svým rozhodováním „legalizují“ trestnou činnost soudců soudů nižších instancí.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu uvedení ve výroku tohoto usnesení, jimž podle rozvrhu práce přísluší ve věci rozhodnout, nejsou v souzené věci vyloučeni z jejího projednávání a rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2015

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru