Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 99/2018Usnesení NS ze dne 16.01.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.99.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 99/2018-135

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) I. D., nar. XY, bytem XY, b) L. N., nar. XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Bc. Štěpánem Štarhou, advokátem se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 11/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2017, č. j. 68 Co 180/2017-102, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 20 C 11/2017-95, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.

Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka, zda podání (žaloba), z něhož není zřejmé, čeho se žalobci domáhají, představuje zjevně bezúspěšné uplatňování práva, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť na řešení takto formulované právní otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001). Odvolací soud své rozhodnutí založil (mimo jiné) na úvaze, že v žalobě nejsou uvedeny „základní skutkové okolnosti“, a proto nejsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, což je řešení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1507/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1374/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5788/2017).

Ani při řešení otázky zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva v souvislosti s „zcela nadsazenou a nereálnou“ výší žalované částky, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že se v dané věci o zřejmou bezúspěšnost jedná, neboť požadovaná výše plnění (2x 7 000 000 Kč z titulu „nesprávně vedeného řízení“ o jiné žalobě žalobců proti státu) neodpovídá skutkovým tvrzením (žalobci nekonkretizují, v čem má spočívat nesprávný úřední postup v odkazovaném řízení, a nevymezují žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno). Judikatura dovolacího soudu již dospěla ke shodnému řešení, že o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva jde (i) tehdy, je-li dán zjevný nepoměr mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku a žalobním petitem (je-li na první pohled zjevné, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního petitu). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 108/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016.

K obsahu dovolání (podání datovaného dne 19. 10. 2017, č. l. 104), v nichž dovolatelé vymezili důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka povinného zastoupení, dovolací soud v souladu s § 241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel.

Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru