Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 913/2020Usnesení NS ze dne 26.05.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.913.2020.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991 Sb.

§ 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 913/2020-92

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 215 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 70/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2019, č. j. 22 Co 319/2019-79, takto:

I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2019, č. j. 22 Co 319/2019-79, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 8. 2019, 7 C 70/2017-73, ve výroku I, jímž bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 28. 2. 2019, č. j. 18 Co 52/2019-52, zastavuje; jinak se dovolání odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 1 215 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.

Usnesením ze dne 4. 1. 2019, č. j. 7 C 70/2017-44, odmítl Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) podání žalobce ze dne 21. 3. 2017 (výrok I), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 18 Co 52/2019-52, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 8. 2019, č. j. 7 C 70/2017-73, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 28. 2. 2019, č. j. 18 Co 52/2019-52 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Odvolací soud napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce jako dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. a to ani přes řádnou výzvu a poučení soudu prvního stupně k odstranění tohoto nedostatku. Soud prvního stupně rovněž správně zdůraznil, že návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 4. 2019, č. j. 7 C 70/2017-63, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 27 Co 173/2019-70.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, v plném rozsahu včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.

Usnesením ze dne 18. 12. 2019, č. j. 7 C 70/2017-85, doručeným žalobci dne 20. 12. 2019, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 30 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li předmětnému usnesení ve stanovených lhůtách vyhověno, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Žalobce na tuto výzvu reagoval opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).

Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání ze dne 9. 12. 2019 vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.

Nejvyšší soud nepřihlédl k další opakované žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily např. v usnesení ze dne 24. 4. 2019, č. j. 7 C 70/2017-63, ve spojení s usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 27 Co 173/2019-70, a jejich naplnění neshledaly, tudíž by rozhodnutí o jeho další žádosti bylo pouze formální. Nadto je z ní zcela zřejmé, že dovolatel neuvádí žádnou změnu svých poměrů.

Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).

Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výše uvedeném rozsahu zastavil.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 5. 2020

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru