Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 76/2014Usnesení NS ze dne 30.07.2014

HeslaPřípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.76.2014.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 3280/14 ze dne 07.05.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 76/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 936/6, o zaplacení 2,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 116/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, č. j. 30 Co 232/2013-118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2,000.000,- Kč. Žalobce se domáhal náhrady újmy způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem Městského úřadu Čáslav. Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že jmenovaný úřad záměrně zničil spis evidovaný pod č. j. výst. 1008/98 (dále jen „předmětný spis“).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že předmětný spis stále existuje. Městskému úřadu v Čáslavi nebyl k dispozici, neboť byl zapůjčen Ministerstvu vnitra pro účely řízení o žádostech o náhradu škody a vedení následných soudních sporů s žalobcem. Po právní stránce uzavřel, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, tudíž odpovědnost státu za škodu není dána.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Nesprávné právní posouzení má spočívat v tom, že „soud druhého stupně došel k nesprávnému právnímu názoru v tom, že za spis správního orgánu je možné považovat svazek listů označených různými spisovými značkami a čísly jednacími a že na základě takovéhoto nespořádaného svazku listin je možné rozhodnout.“ Dále dovolatel cituje ustanovení občanského soudního řádu, Ústavy a Listiny základních práv a svobod, která měla být v řízení porušena. Dovolatel napadá pravost jednotlivých písemností z předmětného spisu a navrhuje k provedení řadu důkazů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále dovolatel navrhuje odklad vykonatelnosti obou rozsudků.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry soudů obou stupňů. Uvedla, že žalobce mohl sám předpokládat, kde se spis nachází, neboť se na Ministerstvo vnitra obracel se svými žádostmi a žalobami. Žalovaná dále uvádí, že nejsou splněny zákonné podmínky pro odpovědnost státu za škodu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.

Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.: „V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“

Dovolatel v dovolání nijak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz R 4/2014). Důvod dovolání dovolatel postavil na námitce, že spis předložený soudu prvního stupně není předmětným spisem, neboť se jedná o falsifikát. Dovolatel tak napadá skutkový závěr soudu o existenci předmětného spisu, respektive o jeho pravosti. Přihlédnuto ke kritériím obsaženým v § 241a odst. 3 o. s. ř, je třeba uzavřít, že takto není vymezen jediný zákonem stanovený dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím.

Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nutno upozornit, že § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§ 243b o. s. ř.).

Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá).

Dovolací soud v souladu se svou rozhodovací praxí již v této fázi nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 243 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. července 2014

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru