Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 758/2019Usnesení NS ze dne 21.05.2020

HeslaOdpovědnost státu za škodu
Ušlý zisk
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.758.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2388/20


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 758/2019-1745

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 191/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 58 Co 226/2018-1717, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení celkové částky 31 256 849,97 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku trestního stíhání žalobce, které neskončilo jeho pravomocným odsouzením. Konkrétně žalobce žádal náhradu za ušlý zisk ve výši 22 631 662,47 Kč, který by žalobce nabyl jako podíl na zisku ve společnostech XY, a XY, které však v důsledku trestního stíhání žalobce ztratily zakázky, a nemohly tak zisk vytvářet. Dále žádal náhradu za ušlou odměnu za výkon funkce člena představenstva společnosti XY ve výši 600 000 Kč, ušlý zisk ve výši 271 243,50 Kč vyplývající z toho, že společnost XY, zaplatila za žalobce náklady na jeho obhajobu, přičemž jinak by žalobce získal tuto částku jako podíl na zisku v této společnosti. Dále požadoval náhradu škody ve výši 363 Kč, která mu vznikla v souvislosti se stížnostmi žalobce vůči reportáži v pořadu Hyde Park a náhradu škody ve výši 3 753 851 Kč, která představovala výši zůstatku na účtu u RBS Coutts Bank SA, který byl v důsledku trestního stíhání zablokován. Konečně žalobce žádal částku 4 000 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním.

Rozsudkem ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 25 C 191/2015-1644, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně řízení ohledně zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 31 076 849,97 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 000 Kč (výrok III).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a ve výroku III jej změnil tak, že určil, že výše přiznaných nákladů řízení činí 5 100 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v rozsahu, v němž odvolací soud rozhodl o nárocích na zaplacení částky 271 243,50 Kč, částky 3 753 851 Kč a částky 363 Kč, neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., když žalobce v něm nevymezuje, v čem je právní posouzení odvolacího soudu ohledně těchto nároků nesprávné. V důsledku této skutečnosti dovolání trpí v tomto rozsahu vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Ve vztahu k otázce, zda žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání ušel zisk za výkon funkce člena představenstva společnosti XY, pak žalobce neuvádí, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, v důsledku čehož dovolání v tomto rozsahu trpí rovněž vadami, které nebyly v zákonné lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Na posouzení otázky, zda žalobci má být vrácen zaplacený poplatek za odvolání, napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Uvedená otázka tudíž přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nemůže založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitka žalobce, že odvolací soud srovnal žalobci přiznané zadostiučinění se zadostiučiněním, které bylo v jiném řízení přiznáno jeho spoluobviněnému, v důsledku čehož se nárokem žalobce na nemajetkovou újmu způsobenou jeho nezákonným trestním stíháním nezabýval individuálně, se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, který v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vedle srovnání s jiným obdobným případem dospěl k závěru o adekvátnosti přiznaného zadostiučinění rovněž se zřetelem na povahu trestní věci, délku trestního stíhání žalobce a dopadům trestního řízení do osobnostní sféry žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tato námitka žalobce proto přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani otázka existence škody v podobě ušlého zisku, který by žalobce nabyl jako podíl na zisku obchodních společností XY, a XY, neboť odvolací soud se ohledně této otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že tvrzený zisk mohl ujít výše uvedeným obchodním společnostem, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že nebýt trestního stíhání žalobce, byl by žalobci vyplácen podíl na zisku, když před zahájením trestního řízení podíl na zisku žalobci vyplácen nebyl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2516/2011).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru