Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 740/2005Usnesení NS ze dne 19.04.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.740.2005.1
Dotčené předpisy

§ 236 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 239 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 740/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilé děti R. H., a M. H., obou zastoupených opatrovníkem Městským úřadem V. M., děti matky M. H., zastoupené advokátkou, a otce R. H., zastoupeného advokátkou, o určení výchovy a výživy nezletilých

před rozvodem a po rozvodu manželství, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 13 P 89/2003, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 2004, č. j. 19 Co 469/2004 – 155, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 20. 5. 2004, č. j. 13 P 89/2003 - 126, svěřil nezletilé děti R. a M. H. do výchovy matky a otci uložil povinnost přispívat počínaje 1. 6. 2004 na výživu nezl. R. částkou 1.700,- Kč měsíčně a na výživu nezl. M. částkou 1.600,- Kč měsíčně, a to vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám matky. Pro dobu po rozvodu manželství byly obě nezl. děti R. a M. svěřeny do výchovy matky a otci byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství částkou 1.700,- Kč měsíčně na výživu nezl. R. a částkou 1.600,- Kč měsíčně na výživu nezl. M., a to vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám matky. Nad výchovou nezl. dětí před rozvodem manželství i po rozvodu manželství byl stanoven dohled; dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání otce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 10. 2004, č. j.

19 Co 469/2004 - 155, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a každému z rodičů uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 8.275,- Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu, podala matka dovolání. Namítá, že i když se rodiče nezl. dětí nemohli o jejich výchově a výživě dohodnout, byl to především otec, který navrhoval vyžádání znaleckého posudku. Poukazuje na to, že soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení státu nerozhodl

a že poprvé bylo o těchto nákladech rozhodnuto až v odvolacím řízení. I když matka nepožádala o osvobození od soudních poplatků, předpokládala, že státu nebude náhrada nákladů řízení přiznána. Dále uvádí, že v průběhu řízení se její příjmy pohybovaly kolem 6.000,- Kč měsíčně a že v současné době je u Úřadu práce vÚn. O. vedena jako uchazečka o zaměstnání a je tedy bez příjmu. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném výroku zrušen a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené

v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé

po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) o žalobě na obnovu řízení, b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,

o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1)

a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s .ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V dané věci matka nezletilých dětí dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, které platil stát.

Přípustnost dovolání proti tomuto výroku, jenž má povahu usnesení (§ 167 odst. 1

o. s. ř.), není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dána, a to již z toho důvodu, že se nejedná

o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a o. s. ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky nezl. dětí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2005

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru