Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 711/2000Usnesení NS ze dne 26.07.2000

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.711.2000.1
Podána ústavní stížnost

II. ÚS 635/2000


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 711/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Č. p., a.s., proti žalovaným 1) M. M., 2) A. M., a 3) F. M., o odporovatelnost právních úkonů, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod spisovou zn. 2 C 637/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. září 1999, č.j. 7 Co 1313/99-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 5. ledna 1999, č.j. 2 C 637/94-58, určil, že darovací smlouva ze dne 23.8.1993, podle které darovali A. M. a F. M. svému synovi M. M. nemovitost zapsanou v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 2776 pro k.ú . i obec V. jako dům č.p. 1074/2 na pozemku p.č. 1944/2, je vůči žalobci neúčinná. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Na základě odvolání žalovaných proti shora uvedenému výroku o určení neúčinnosti darovací smlouvy a výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 1999, č.j. 7 Co 1313/99-73, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále jen dovolatelé) včasné dovolání, ve kterém navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání odůvodnili odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Pokud jde o důvodnost, mají dovolatelé za to, že je dán dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a nesprávného skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (dovolací důvody dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/, d/, o.s.ř.).

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Po zjištění že dovolání je v přezkoumávané věci podané oprávněnou osobou, t.j. účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., je podané ve lhůtě určené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., a obsahuje způsobilý dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm.c/, d/, o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, protože dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o.s.ř. Podle § 238 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a nejde ani o situaci, kdy by byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Pokud dovolatelé poukazují na ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je třeba konstatovat, že rozsudek soudu prvního stupně (č.j. 2 C 637/94-58 ze dne 5.1.1999) je prvním rozhodnutím ve věci. Pokud před vynesením tohoto rozsudku soud prvního stupně rozhodl usnesením o přerušení řízení (č.j. 2 C 637/94-21) a soud druhého stupně toto rozhodnutí usnesením změnil (č.j. 5 Co 2947/94-25), jednalo se pouze o usnesení týkající se vedení řízení. Nešlo tedy o situaci podřaditelnou pod shora citované ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.

Podmínky stanovené v § 239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil (§ 239 odst. 1 o.s.ř. ). Dovolatelé návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodali (§ 239 odst. 2 o.s.ř.)

Z obsahu spisu nevyplývá a ani dovolatelé to netvrdí, že by řízení bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto ani již zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/ až g/ o.s.ř.).

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští. Proto dovolací soud dovolání odmítl dle ustanovení § 243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , aniž se mohl zabývat jeho důvodností, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř , protože dovolatelé v dovolacím řízení neuspěli a žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. července 2000

JUDr. František Duchoň, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru