Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 634/2000Usnesení NS ze dne 24.05.2000

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2000:30.CDO.634.2000.1

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 634/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci nezletilých K., L., a H., Š., zastoupených Okresním úřadem ve Svitavách jako opatrovníkem, dětí M. Š. a J. Š., o výživné, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. P 147/96, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. října 1999, č.j. 17 Co 453/99-95, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání otce potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. května 1999, č.j. P 147/96-83, jímž bylo od 5. 11. 1997 sníženo výživné otce k nezletilým na částky 500,- Kč měsíčně pro K., 400,- Kč měsíčně pro L. a 300,- Kč měsíčně pro H., s tím, že “od 1. 6. 1998 a dále se návrh otce na snížení výživného zamítá”.

V podaném dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a jež dále odůvodňuje ustanovením § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., otec namítá, že krajský soud nenařídil ve věci jednání a tím mu bezdůvodně odňal možnost jednat před soudem. Poukazuje na to, že již z obsahu jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách bylo zřejmé, že jím napadá nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a že je tedy nezbytné doplnění dokazování. Požaduje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o výživném pro nezletilé děti, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. či § 239 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo jestliže odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 238 odst. 2 písm. b/, § 239 odst. 3 o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, k nimž patří i rozsudky upravující výživné rodičů k nezletilým dětem (§ 85 a násl. zákona o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu ustanovení § 238 odst. 2 písm. b/ či § 239 odst. 3 o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. není přípustné.

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu,výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není) je dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v tomto ustanovení výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti.

Protože jiné vady řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou, na níž poukazuje dovolatel. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Dovolatel namítá, že odvolací soud nenařídil jednání a tedy ani nedoplnil dokazování a tím mu odňal možnost jednat před soudem, čímž je splněna podmínka přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětí možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává.

Podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. f/ o.s.ř. není třeba nařizovat jednání odvolacího soudu, jestliže odvolání směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen o výživě nezletilého dítěte. Jestliže však odvolací soud provádí v takovém řízení dokazování, potom nemůže postupovat podle citovaného ustanovení, tedy bez nařízení jednání, nýbrž musí toto dokazování provádět při jednání, aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 122 odst. 1, § 123 a § 129 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže by odvolací soud takto nepostupoval, byl by tu dán dovolací důvod podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.

V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl, aniž nařídil jednání, a aniž provedl dokazování. Za tohoto stavu nelze přisvědčit dovolateli, že by postup odvolacího soudu byl nesprávný a dovolateli jím byla odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvahy, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Rovněž postupoval-li odvolací soud v souladu s § 214 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. a nenařídil jednání, nelze dovodit, že účastníkovi byla ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem.

Námitky dovolatele, představující dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by k nim mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení § 238 či § 239 o.s.ř., což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.

Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst.1 o.s.ř. postižen a protože z hlediska ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2000

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru