Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 633/2017Rozsudek NS ze dne 14.11.2017

HeslaOdpovědnost státu za škodu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.633.2017.1
Dotčené předpisy

§ 32 odst. 1, 3 předpisu č. 82/1998 Sb.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 633/2017-295

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Novosada a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně K. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody ve výši 103 797 Kč s příslušenstvím a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 42/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, č. j. 15 Co 257/2016-282, takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, č. j. 15 Co 257/2016-282, v rozsahu, v němž bylo výrokem I rozhodnuto o náhradě škody ve výši 103 797 Kč s příslušenstvím, a v rozsahu výroku II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2016, č. j. 25 C 42/2015-264, v rozsahu, v němž bylo výrokem I rozhodnuto o náhradě škody ve výši 103 797 Kč s příslušenstvím, a v rozsahu výroku II, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se domáhá náhrady škody v částce 103 797 Kč s příslušenstvím (původně celkem v částce 116 054 Kč s příslušenstvím) a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v částce 1 500 000 Kč s příslušenstvím. Škoda a nemajetková újma měly být žalobkyni způsobeny nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze, který v řízení vedeném pod sp. zn. 53 Sm 14/2008 nesprávně vyznačil doložku právní moci na směnečném platebním rozkazu vydaném v tomto řízení dne 3. 3. 2008 (dále jen „směnečný platební rozkaz“).

2. Škoda v částce 103 797 Kč představuje rozdíl ve výši daně z přidané hodnoty (DPH), kterou žalobkyně hradila později, než původně zamýšlela, z důvodu exekuce vedené na její majetek na základě směnečného platebního rozkazu s chybně vyznačenou doložkou právní moci. Žalobkyně tvrdí, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 66 EXE 1971/2010, byla nařízena exekuce, přičemž následnými exekučními příkazy byl postižen veškerý její majetek. Přitom žalobkyně právě od druhé poloviny roku 2010 do konce roku 2011 plánovala výstavbu rodinného domu na svém pozemku ve V. Vzhledem k exekučnímu postižení majetku žalobkyně včetně tohoto pozemku mohla být stavba zahájena až v září r. 2011. Exekutorské zástavní právo váznoucí na nemovitostech žalobkyně bylo vymazáno až v květnu r. 2011. Meziročně došlo ke zvýšení DPH, což vedlo k tomu, že žalobkyně platbami na DPH v roce 2012 a v roce 2013 zaplatila o celkem 103 797 Kč více, než pokud by tyto platby uskutečnila v roce 2011 a 2012, jak bylo původně plánováno.

3. Žádost o zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce celkem 1 500 000 Kč odůvodňuje žalobkyně následovně: V souvislosti s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci a následně vedenou exekucí na její majetek se žalobkyně zhroutila, měla psychické obtíže, zrušila plánovanou dovolenou, musela vyhledat pomoc klinického psychologa a zhoršil se též její zdravotní stav. Za to požaduje zadostiučinění v částce 500 000 Kč. Žalobkyně nemohla disponovat déle než rok se složenou jistotou ve výši 217 028 Kč, došlo k zásahu do vlastnického práva žalobkyně k několika nemovitostem a ke zpoždění rekonstrukce jednoho rodinného domu (v P.) a k výstavbě dalšího rodinného domu (ve V.). Za to žalobkyně požaduje zadostiučinění v částce 900 000 Kč. Konečně pak došlo k narušení vztahů mezi žalobkyní a její 86 letou matkou v souvislosti s vedením exekuce na nemovitý majetek ve spoluvlastnictví žalobkyně a její matky. Za to žalobkyně požaduje zadostiučinění v částce 100 000 Kč.

4. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 25 C 42/2015-264, žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 10. 2016, č. j. 15 Co 257/2016-282, (dále také jen „napadený rozsudek“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu, v němž byl napaden odvoláním (tj. jen v rozsahu shora specifikovaných částek 103 797 Kč a 1 500 000 Kč) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud zcela odkázal na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně. Na směnečném platebním rozkaze byla dne 11. 4. 2008 vyznačena doložka právní moci dnem 2. 4. 2008. Takto byla doložka právní moci vyznačena nesprávně, jak Městský soud v Praze konstatoval při jednání konaném dne 7. 4. 2011, kdy doložku právní moci škrtl. Na základě nesprávně vyznačené doložky právní moci byla dne 20. 5. 2010 nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 66 EXE 1971/2010-10, exekuce na majetek žalobkyně. V rámci prováděné exekuce byly vydány exekuční příkazy, kterými bylo zřízeno exekuční zástavní právo na nemovitostech žalobkyně v kat. území V. u P. a v kat. území Ch., obec P. Směnečný platební rozkaz byl zrušen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, č. j. 5 Cmo 478/2013-302 (s právní mocí dne 13. 3. 2014). Usnesením soudního exekutora Mgr. Jana Peroutky ze dne 26. 7. 2010, č. j. 135 Ex 1847/10-12, byla zastavena exekuce zřízením exekučního zástavního práva na nemovitostech žalobkyně v kat. území V. Dalším usnesením téhož exekutora ze dne 26. 7. 2010, č. j. 135 Ex 1847/10-11, byla zastavena exekuce zřízením exekučního zástavního práva na podílu žalobkyně na nemovitostech v kat. území Ch. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 15 Co 459/2010-40, bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se zamítá návrh na nařízení exekuce podle směnečného platebního rozkazu. Psychologa žalobkyně navštívila v červenci r. 2010. Dne 29. 7. 2010 žalobkyně podala návrh na odklad exekuce a doložila složení jistoty soudnímu exekutorovi. Již v roce 2009 žalobkyně plánovala stavbu rodinného domu na pozemku v kat. území V. Tehdy vybírala architekta, projektanta a dodavatele. Se zahájením stavby počítala v září r. 2010 a s jejím dokončením v prosinci r. 2011. Souhlas s provedením ohlášené stavby vydal Městský úřad Klecany dne 8. 8. 2011. Původně měla žalobkyně uzavřenu smlouvu o dílo (výstavba domu) se společností ADALU, s. r. o., s datem zahájení prací v září 2010 a s výpočtem DPH ve výši 10 %. Tato smlouva nebyla naplněna a následně uzavřela žalobkyně smlouvu o dílo ve stejném rozsahu se společností ARTISAN – VIK, spol. s r.o., kdy stavební práce měly začít v březnu r. 2012, a DPH byla vypočtena ve výši 14 % z ceny díla. Žalobkyně uplatnila u žalované právo na náhradu škody a na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 5. 9. 2014 z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nesprávném vyznačení doložky právní moci na směnečném platebním rozkazu.

7. Odvolací soud se zcela ztotožnil také s právními závěry soudu prvního stupně, na něž plně odkázal. Sám jen zopakoval, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění práv dle zákona č. 82/1998 Sb. se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o jejich vzniku. K uplatnění nároku u soudu přitom není třeba znát přesnou výši majetkové či nemajetkové újmy.

8. Soud prvního stupně učinil stran těch nároků, které jsou předmětem řízení o dovolání (tj. ohledně shora specifikovaných částek 103 797 Kč a 1 500 000 Kč), následující právní závěry: Shledal důvodnou námitku promlčení, kterou vůči všem uplatněným nárokům žalovaná vznesla. Ohledně požadavku na náhradu škody v částce 103 797 Kč spočívající ve vyšší DPH sice soud prvního stupně uznal, že v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Praze došlo k prodlení se zahájením stavby rodinného domu o jeden rok, avšak žalobkyni musela být již ke konci roku 2010 zřejmá výše škody. I když ještě žalobkyně stavbu nezahájila, byla jí známa cena díla. Nejpozději začátkem roku 2011 musela žalobkyně vědět, že se mění sazba DPH a že cena bude vyšší. O tom, kdo za škodu odpovídá, se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne 7. 4. 2011, přičemž své právo u žalované uplatnila až dne 5. 9. 2014. Ohledně odškodnění nemajetkové újmy soud prvního stupně naznal, že (již jen na základě tvrzení žalobkyně) nepříznivé následky nesprávného úředního postupu projevivší se ve zdravotním stavu žalobkyně nastaly nejpozději do konce roku 2010, nemajetková újma žalobkyně z důvodu zásahu do jejích majetkových práv vznikla nejpozději dnem 7. 4. 2011, kdy se žalobkyně při jednání soudu dozvěděla o tom, že doložka právní moci na směnečném platebním rozkazu byla vyznačena nesprávně a byla škrtnuta, a nemajetková újma spočívající v narušení rodinných vztahů s matkou nemohla vznikat po květnu roku 2011, kdy byla vymazána exekutorská zástavní práva váznoucí na nemovitostech vlastněných či spoluvlastněných žalobkyní. Ve všech uvedených případech tvrzené nemajetkové újmy tedy uplatnila žalobkyně své právo po marném uplynutí šestiměsíční promlčecí doby.

II. Dovolání a vyjádření k němu

9. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které odůvodnila následovně: Stran požadavku na náhradu škody ve výši 103 797 Kč se odvolací soud při řešení právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobkyně odkazuje mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2230/2012, a zdůrazňuje, že jí nemohla být známa výše škody způsobené zvýšením sazby DPH v době, kdy ještě nebylo se stavbou ani započato. Podle žalobkyně jí vznikla škoda až skutečným zaplacením (vyšší DPH) v roce 2012 a 2013, čímž teprve došlo ke zmenšení jejího majetku. Jestliže bylo právo uplatněno dne 5. 9. 2014, pak nemůže být promlčeno.

10. Také stran požadavku na odškodnění nemajetkové újmy v částce celkem 1 500 000 Kč se podle žalobkyně odvolací soud odklonil při řešení právních otázek od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, nebo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004, a namítá, že odvolací soud neměl předmětnou věc posoudit jen jako nárok uplatněný z titulu nesprávného úředního postupu, avšak případně též jako nárok uplatněný z titulu nezákonného rozhodnutí, za něž považuje právě onen směnečný platební rozkaz. Tedy za začátek subjektivní promlčecí doby pokládá žalobkyně až den 13. 3. 2014, neboť teprve v tento den nabyla vědomosti, že její smůla (v podobě nepříjemných směnečných a exekučních událostí) se změnila na její škodu a nemajetkovou újmu. Toho dne totiž nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl směnečný platební rozkaz zrušen jako nezákonný. Teprve tímto dnem bylo postaveno najisto, že žalobkyně nebude Komerční bance, a. s., nic platit a že nebude nařízena žádná exekuce, neboť směnka není pravá. Teprve tímto dnem bylo postaveno najisto, že k nemajetkové újmě žalobkyně nemuselo dojít.

11. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb, a contrario), dále jen „o. s. ř.“.

13. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 241a odst. 2 o. s. ř.

IV. Přípustnost dovolání

14. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

16. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu částky 1 500 000 Kč požadované z titulu práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu není přípustné podle § 237 o. s. ř.

17. Ohledně otázky počátku běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu.

18. Veškerá nemajetková újma žalobkyní popisovaná měla být způsobena v souvislosti s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci na směnečném platebním rozkaze a následně vedenou exekucí na majetek žalobkyně. O nařízení exekuce a postižení svého majetku se žalobkyně dozvěděla v roce 2010. Návrh na nařízení exekuce byl pravomocně zamítnut koncem roku 2010 a následky nařízené exekuce plně pominuly v průběhu roku 2011 (kdy ke konci roku 2011 žalobkyně konečně počala realizovat stavbu domu na pozemku ve V., jak sama tvrdí). Přitom počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby podle § 32 odst. 3 OdpŠk se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy ode dne, kdy se poškozený dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1896/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1001/11). Na počátek běhu této promlčecí doby pak zásadně nemá vliv to, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že se jednalo o úřední postup nesprávný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2040/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 1663/13).

19. Jestliže tedy žalobkyně uplatnila právo na zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu u žalované teprve dne 5. 9. 2014 (a u soudu následně dne 12. 3. 2015), pak závěr odvolacího soudu o promlčení tohoto práva marným uplynutím subjektivní šestiměsíční doby je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

20. Stejně tak byla v souladu s ustálenou rozhodovací praxí posouzena otázka, zda jde o nároky z nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, anebo o nároky z nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Jestliže směnečný platební rozkaz nenabyl právní moci (o čemž není sporu a na čemž ostatně stojí veškerá argumentace žalobkyně), pak nemůže jít o nezákonné rozhodnutí dle § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 OdpŠk (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2258/2003, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 769/04, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn 25 Cdo 4379/2007).

21. V rozsahu, v němž odvolací soud výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím, bylo tudíž dovolání žalobkyně odmítnuto postupem dle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť právní posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty a toho, zda směnečný platební rozkaz je nezákonným rozhodnutím, je v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.

22. Dovolání žalobkyně v rozsahu částky 103 797 Kč s příslušenstvím požadované z titulu práva na náhradu škody je přípustné, neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva (zda promlčecí doba pro uplatnění práva na náhradu škody vzniklé z důvodu nesprávného úředního postupu může počít plynout před tím, než taková škoda vznikne), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

23. Dovolání v rozsahu částky 103 797 Kč s příslušenstvím požadované z titulu práva na náhradu škody je důvodné.

24. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

27. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

28. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2).

29. Podle § 32 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odstavec 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odstavec 2). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odstavec 3).

30. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

31. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

32. Vznik škody na straně poškozeného je základním předpokladem vzniku odpovědnosti na straně škůdce. Není vztahu z odpovědnosti za škodu (včetně škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) bez vzniku škody. Za škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích. Skutečná škoda znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlým ziskem je pak újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde k rozmnožení majetkových hodnot, ačkoliv se to s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat. V mezích zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), který se v projednávané věci podpůrně aplikuje s ohledem na § 26 OdpŠk a § 3079 o. z., se samotná existence pohledávek třetích osob ani soudní rozhodnutí o povinnosti zaplatit dluhy neprojeví úbytkem hodnot v majetkové sféře dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001; 25 Cdo 987/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 14/2005). Z toho je třeba v projednávané věci dovodit, že skutečná škoda, která má podle žaloby spočívat v rozdílu výše DPH coby části ceny díla, potažmo právo na její náhradu, mohla žalobkyni vzniknout teprve v okamžiku, kdy žalobkyně tuto cenu díla včetně DPH zaplatila, čímž došlo ke zmenšení jejího majetku. Pro otázku vzniku škody je tedy podstatné to, zda a kdy žalobkyně vyšší DPH zaplatila, a nikoli to, že se žalobkyně ještě před úhradou ceny díla dozvěděla, že došlo (či dojde) ke změně (zvýšení) relevantní sazby DPH a že jí v souvislosti s tím vznikne škoda.

33. Dále se uplatní (také) v poměrech žalobkyně a žalované obecná zásada soukromého práva, podle níž nemůže začít promlčecí doba (subjektivní i objektivní) běžet dříve, než vznikne škoda, potažmo právo na její náhradu. Totiž pokud právo neexistuje, nemá se co promlčovat – nebo naopak, aby se právo mohlo promlčovat, musí existovat. Nyní uvedené vyslovil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4835/2014.

34. Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že došlo k marnému uplynutí tříleté subjektivní promlčecí doby, neboť žalobkyně již na začátku roku 2011 věděla, že dojde ke zvýšení DPH, a nejpozději dne 7. 4. 2011 se žalobkyně dozvěděla, kdo za škodu odpovídá, pak vyřešil právní otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby v rozporu s nyní předestřenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Není totiž podstatné (pro otázku počátku běhu promlčecí doby) to, kdy se žalobkyně dozvěděla, že v budoucnu dojde ke zvýšení DPH, avšak jen to, kdy tuto vyšší DPH skutečně zaplatila. K tomu nebyla soudem odvolacím ani soudem prvního stupně učiněna žádná skutková zjištění, neboť to tyto soudy nesprávně pokládaly za nevýznamné.

VI. Závěr

35. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek v rozsahu, v němž odvolací soud výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 103 797 Kč s příslušenstvím, a v rozsahu akcesorického výroku II o náhradě nákladů řízení zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř. Protože se důvody, pro které bylo v daném rozsahu zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud ve stejném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 36. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozsudku vyslovenými.

37. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

38. Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 14. listopadu 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru