Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 617/2020Usnesení NS ze dne 30.09.2020

HeslaPřerušení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.617.2020.1
Dotčené předpisy

§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 617/2020-364

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně SOLAR PROJEKT, s. r. o., se sídlem v Brně, Moravské náměstí 1007/14, identifikační číslo osoby 28092724, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 187 106,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 232/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 13 Co 294/2019-308, takto:

Řízení o dovolání se přerušuje do doby rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce položené mu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 30 Cdo 880/2019-212.

Odůvodnění:

Žalobkyně je provozovatelem fotovoltaické elektrárny Roudné. V řízení se domáhá po žalované zaplacení částky 1 187 106,58 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti členského státu Evropské unie za škodu způsobenou jí řádným neprovedením Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012, o odpadních elektrických zařízeních (dále jen „Směrnice 2012“), jejíž implementační lhůta uplynula dne 14. 2. 2014.

V projednávané věci je pro výsledek řízení o dovolání – mimo jiné – určující, zda Česká republika provedla náležitou transpozici Směrnice 2012 do svého právního řádu, konkrétně do zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“), který byl ještě před přijetím Směrnice 2012 novelizován zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, jímž bylo s účinností od 1. 1. 2013 do zákona o odpadech vloženo nové ustanovení § 37p, zavádějící mechanismus financování nakládání s odpadem z fotovoltaických panelů.

Předmětem dovolacího přezkumu tak bude prověření správnosti závěru odvolacího soudu vážícího se k čl. 13 Směrnice 2012, tedy zda tam označeným výrobcům uložená povinnost financovat náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování odpadu („nakládání s odpadem“) dopadá na fotovoltaické panely uvedené na trh již po 13. 8. 2005, nebo vzhledem k novému podřazení fotovoltaických panelů do věcné působnosti Směrnice 2012, oproti do té doby účinné směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. 1. 2003, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, až na ty, jež byly uvedeny na trh po 14. 2. 2014 (tedy po uplynutí implementační lhůty).

Žalovaná v dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud předložil předběžnou otázku týkající se výkladu čl. 13 Směrnice 2012 Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) za účelem dosažení jejího jednotného výkladu a současně navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přerušil dovolací řízení do doby rozhodnutí SDEU o předběžné otázce.

Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Nejvyšší soud svým pravomocným usnesením ze dne 12. 3. 2020, č. j. 30 Cdo 880/2019-212, přijatým ve skutkově obdobné věci, tamní řízení podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přerušil a současně předložil SDEU dvě předběžné otázky, a sice zda „musí být čl. 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. 7. 2012, o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), vykládán tak, že brání členskému státu uložit povinnost financovat náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování OEEZ pocházejících z fotovoltaických panelů uvedených na trh před 1. 1. 2013, jejich uživatelům, a nikoli výrobcům“. V případě, že bude první předložená otázka zodpovězena kladně, položil Nejvyšší soud navazující (druhou) otázku, zda „má pro posuzování podmínek odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením unijního práva vliv skutečnost, o jakou jde v původním řízení, že členský stát sám upravil způsob financování odpadu z fotovoltaických panelů ještě před přijetím směrnice, která fotovoltaické panely nově zahrnula do rozsahu unijní úpravy a povinnost financovat náklady uložila výrobcům, a to i ve vztahu k těm panelům, které byly uvedeny na trh před uplynutím její implementační lhůty (a samotným přijetím úpravy na unijní úrovni)“.

Vzhledem k tomu, že z podnětu Nejvyššího soudu již probíhá před SDEU řízení, v němž je řešena (předběžná) otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu o podaném dovolání, Nejvyšší soud podle § 109 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 243b o. s. ř. přerušil dovolací řízení do doby rozhodnutí SDEU o předběžné otázce položené mu Nejvyšším soudem v jiné skutkově obdobné věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru