Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 571/2001Usnesení NS ze dne 24.04.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.571.2001.1

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 571/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci péče o nezletilého M. Ch., zastoupeného Okresním úřadem v H. jako opatrovníkem, syna matky Ing. O. Ch. a otce Ing. Z. Ch., o úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, pod spisovou zn. Nc 426/98, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2000, č.j. 25 Co 445/2000-199, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29.2.2000, č.j. Nc 426/98-126, bylo zahájeno řízení ve věci úpravy styku matky s nezletilým M., a to za situace, kdy u stejného soudu nebylo dosud pravomocně ukončeno řízení ve věci výchovy a výživy nezletilého, vedené pod toutéž spisovou značkou. Řízení ve věci výchovy a výživy nezletilého bylo zahájeno návrhem otce ze dne 31.10.1998. Podáním ze dne 29.11.1999 nadepsaným jako „Právní rozbor věci se závěrečným návrhem\" (č.l.86 spisu) matka mimo jiné navrhla, aby soud současně rozhodl o styku dítěte s druhým rodičem (pro případ, že by nerozhodl o střídavé péči), a uvedla dvě alternativy pro rozsáhlý styk nezletilého s tím rodičem, kterému nebude svěřen do výchovy.

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. dubna 2000, č.j. Nc 426/98-158, byl matce upraven rozsah jejího styku s nezletilým a současně bylo rozhodnuto o způsobu předávání nezletilého a o povinnosti otce nezletilého na styk řádně připravit a o předběžné vykonatelnosti rozhodnutí dnem doručení.

Proti uvedenému rozsudku podala matka odvolání, ve kterém zejména namítla zmatečnost řízení, když okresní soud zahájil samostatným usnesením řízení o úpravu styku bez toho, aniž by bylo pravomocně rozhodnuto o výchově a výživně nezletilého.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. října 2000, č.j. 25 Co 445/2000-199, napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil v rozsahu styku nezletilého s matkou poté, co přihlédl ke stanovisku nezletilého. V odůvodnění uvedl, že samo ustanovení § 27 Zákona o rodině (dále jen zákon) nestanoví jako podmínku rozhodování soudu o styku rodiče s nezletilým dřívější pravomocné rozhodnutí soudu o výchově nezletilého. Dovodil dále, že pokud matka podala návrh na úpravu styku ve svém podání ze dne 29.11.1999, jednalo se o návrh případný, činěný ad eventum pro případ svěření nezletilého do výchovy jednomu z rodičů, který sám o sobě nemohl vést k zahájení řízení o úpravu styku. Podle závěru krajského soudu v tomto případě nebránila průběhu řízení ani překážka řízení dříve zahájeného ani překážka věci rozsouzené.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala matka (dále jen dovolatelka), právně zastoupená advokátem, včasné dovolání, ve kterém navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, věc vrátil soudu I. stupně k rozhodnutí o styku současně s řízením o výchově a výživě. Podle jejího názoru soud I. stupně dosud nerozhodl o jejím návrhu na úpravu styku, a tak řízení nebylo ukončeno. Dovolatelka dále navrhla, aby soud svěřil nezletilého do její výchovy otci byl upraven styk s nezletilým. Podle dovolatelky vznikly zákonné předpoklady pro uplatnění ustanovení § 27 odst. 2 Zákona, tedy pro změnu výchovného prostředí z důvodu, že otec jí opakovaně neumožnil soudem nařízený styk s nezletilým.

Co se týče přípustnosti dovolání, poukázala dovolatelka na ustanovení § 237 odst. 1 písm. d/, f/ o.s.ř. a § 239 odst. 2 o.s.ř. s tím, že soud usnesením zahájil řízení o úpravě styku s nezletilým, které již bylo zahájeno jejím návrhem. Pokud jde o důvodnost dovolání, má dovolatelka za to, že je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř., neboť řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku bylo zmatečné a mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Otec ve svém vyjádření sdělil, že rozsudkem byl potvrzen faktický stav, který je v zájmu nezletilého, a navrhl odmítnutí dovolání.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o.s.ř.

Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Ustanovení § 238 odst.1 písm. a/ proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu obecně dovolání připouští, ovšem ve druhém odstavci výslovně stanoví, že dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině s výjimkou rozhodnutí o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení. Důvod přípustnosti dovolání podle § 238 o.s.ř. není tedy dán.

Podmínky stanovené v § 239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání z důvodu, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Matka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku nepodala (§ 239 odst. 2 o.s.ř.). Třetí odstavec zmíněného ustanovení rovněž vylučuje přípustnost dovolání ve věcech upravených zákonem o rodině.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným.

Dovolatelka uplatnila důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. d/ o.s.ř., který je rovněž dovolacím důvodem dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Toto ustanovení připouští dovolání v případě, kdy v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení. Tento dovolací důvod však ve věci nebyl zjištěn. Podání dovolatelky ze dne 29.11.1999 (č.l.86 spisu), které považuje za řádný návrh ve věci, je svou povahou procesním úkonem - t.j. vyjádřením učiněným v průběhu řízení (resp. před rozhodnutím soudu prvního stupně) o výchově a výživě nezletilého, zahájeného k návrhu otce. Za řádný návrh na zahájení řízení nelze považovat podání, které je svou povahou procesní obranou v řízení již zahájeném, které navíc nesplňuje náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení dle ustanovení § 79 o.s.ř.

Tvrzenou existenci vady podle § 237 odst.1 písm. f/ o.s.ř. dovolatelka blíže neodůvodnila. Z obsahu spisu tato vada nevyplývá. Pokud jde o ostatní důvody přípustnosti dovolání, spadající pod ustanovení § 237 odst. 1, je nutné konstatovat, že daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, návrh na zahájení byl podán, a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/, b/, c/, e/, g/ o.s.ř.).

Pokud jde o dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., tedy že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nutno podotknout, že tento dovolací důvod se týká jiných, v § 237 odst. 1 o.s.ř. neuvedených vad, ke kterým však dovolací soud může přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá o.s.ř.).

Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval důvodností a nařizoval jednání, dovolání odmítl, protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2001

JUDr. František Duchoň, v.r .

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru