Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 551/2016Usnesení NS ze dne 30.08.2017

HeslaPlná moc
Podmínky řízení
Zastoupení
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.551.2016.1
Dotčené předpisy

§ 28 odst. 4 o. s. ř.

§ 104 odst. 2 o. s. ř.

§ 103 o. s. ř.

§ 41 odst. 2 o. s. ř.

§ 218 písm. b) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3395/17 ze dne 23.11.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ludvík David


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 551/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce N. T. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 161/2015, o dovolání Mgr. Jana Boučka, advokáta, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2015, č. j. 18 Co 227/2015-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 2 000 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu zásahu do osobnostních práv. Tato újma měla vzniknout v souvislosti s trestním stíháním otce žalobce ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 12/2013.

Otec žalobce byl stíhán pro návod k zvlášť závažnému trestnému činu vraždy dle § 10 odst. 1 písm. b), § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákona. Trestní řízení skončilo zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2014, přičemž tento byl přezkoumán Vrchním soudem v Praze z podnětu odvolání státního zástupce, který odvolání zamítl.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce zrušil usnesení soudu prvního stupně, zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyzval Mgr. Jana Boučka vzhledem k pochybnostem o udělení plné moci v daném řízení (plná moc byla založena ve fotokopii s datem 7. 11. 2014, tedy několik měsíců před podáním návrhu u soudu, nebyla předložena spolu s rozhodnutím opatrovnického soudu, podpis rodičů žalobce nebyl úředně ověřen a plná moc neobsahovala akceptaci advokátem) usnesením ze dne 22. 6. 2015, č. j. 18 Co 227/2015-50, aby předložil plnou moc, na níž bude podpis rodičů žalobce úředně ověřen. Zároveň byl poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě plná moc předložena, soud řízení zastaví. Vyžadovaná plná moc však do spisu založena nebyla.

Absence plné moci k podání návrhu způsobuje podle odvolacího soudu nedostatek podmínky řízení, který nebyl právním zástupcem Mgr. Janem Boučkem ve stanovené lhůtě odstraněn, byť byl o následcích nedoložení řádné plné moci poučen. Jedná se tak o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který bylo třeba řízení zastavit (§ 104 odst. 1, 2 o. s. ř.).

Usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo řízení zastaveno, napadl Mgr. Jan Bouček, advokát, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn.

Jak vyplývá implicitně z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4986/2015 a usnesení ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2721/2015) je za daných okolností třeba a priori považovat podmínku legitimace dovolatele a podmínku oprávnění k zastupování za danou, byť by výsledkem dovolacího řízení byl závěr s uvedeným předpokladem rozporný a dovolání bylo odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou. Dovolací soud tedy posuzoval, zda je dovolání s to zpochybnit závěry odvolacího soudu ohledně nutnosti řízení zastavit pro neodstranění odstranitelné podmínky řízení.

Přípustnost dovolání Mgr. Jan Bouček opírá o § 237 o. s. ř., když uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.

Otázka, zda meritornímu projednání nároku brání skutečnost, že nebyla založena do spisu plná moc právního zástupce s ověřeným podpisem tak, jak vyžadovala předsedkyně senátu odvolacího soudu ve smyslu § 28 odst. 4 o. s. ř. nijak neodůvodněnou výzvou, když odvolací soud komunikoval pouze se zpochybňovaným právním zástupcem, přičemž účastníku jako takovému nedal možnost se vyjádřit, zda je povinností soudu, aby v případě jeho pochybností o plné moci komunikoval přímo s účastníkem řízení, v dané věci se žalobcem, a dát mu možnost, aby se k žalobě vyjádřil a tím mu umožnit ochranu jeho práv a konečně zda se tedy jedná o procesní pochybení, pokud soud komunikuje pouze se zástupcem za stavu věci, kdy jeho plnou moc a jeho zastupování soud sám zpochybňuje, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť tato otázka byla již dovolacím soudem vyřešena a právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Dovolací soud již skutkově i procesně shodnou věc rozhodoval např. v usnesení ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4986/2015 a ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4939/2014, proto je na ně ve stručnosti odkazováno. Není-li podpis na písemné plné moci v rozporu s ustanovením § 28 odst. 4 o. s. ř. úředně ověřen, jde o nedostatek podmínky řízení týkající se plné moci, který lze odstranit. Jestliže přes výzvu soudu není uvedený nedostatek plné moci odstraněn, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), bylo-li zahájeno podáním, které za účastníka učinil jeho údajný „zmocněnec“.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani otázka, „zda může soud zastavit řízení, v němž samotný účastník poté, co je zpochybňována plná moc jeho právního zástupce, osloví soud svým podáním, ze kterého je zcela zjevné, že je srozuměn s uplatněným nárokem“, neboť na této otázce napadené rozhodnutí nezáviselo (předmětné podání se ve spise navíc nenachází). Jak je z odůvodnění zřejmé, napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že řádná plná moc pro předmětné řízení nebyla k výzvě soudu předložena.

Vzhledem k tomu, že písemná plná moc, kterou se Mgr. Jan Bouček, advokát, v řízení prokazoval, nebyla podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) omezena na konkrétní řízení, nýbrž – nebýt nedostatku, k jehož odstranění byl advokát vyzván – by se vztahovala i na řízení dovolací, nebylo třeba, aby postupem podle ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. advokáta k odstranění téhož nedostatku plné moci vyzýval rovněž předseda senátu dovolacího soudu.

S ohledem na skutečnost, že dovolání nebylo shledáno způsobilým zpochybnit závěry odvolacího soudu (pročež by jinak bylo odmítnuto jako nepřípustné), podává se, že Mgr. Jan Bouček, advokát, který nemá postavení účastníka řízení, nedisponuje řádnou plnou mocí (oprávněním k zastupování účastníka) pro dovolací řízení. Jím podané dovolání tak nelze posoudit jinak než jako podané neoprávněnou osobou a odmítnout je podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. 8. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru