Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 5412/2014Usnesení NS ze dne 28.07.2015

HeslaUstanovení zástupce
Poplatky soudní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5412.2014.1
Dotčené předpisy

§ 30 o. s. ř.

§ 138 odst. 1 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 5412/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobce J. H., proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 173/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2014, č. j. 44 Co 238/2014-459, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2014, č. j. 11 C 173/2008-439, jímž soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2014, č. j. 44 Co 173/2013-428).

V průběhu řízení byli žalobci postupně ustanoveni tři zástupci. Ke změně právních zástupců došlo na základě žádostí žalobce odůvodněných tak, že mezi žalobcem a jeho zástupci došlo k narušení důvěry. Při druhé změně již byl soudem prvního stupně žalobci ustanoven jím navrhovaný zástupce Mgr. Z. P. Následně však žalobce při jednání po poučení dle § 119a, § 205a o. s. ř. a ukončení dokazování před přednesem závěrečných návrhů opětovně požádal o změnu zástupce z důvodu narušení důvěry. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 11. 2013, č. j. 11 C 173/2008-418, zrušil ustanovení Mgr. Z. P. zástupcem žalobce (výrok I) a nového zástupce již neustanovil (výrok II), neboť by se jednalo již o čtvrtého zástupce, přičemž žalobce není oprávněn provádět výběr advokáta, který by mu měl být ustanoven. Odvolací soud výše uvedeným rozhodnutím ze dne 31. 1. 2014, č. j. 44 Co 173/2013-428, odmítl odvolání proti výroku I soudu prvního stupně a potvrdil výrok II soudu prvního stupně. Uvedl, že postup žalobce je již nutno označit za zneužití práva, resp. dobrodiní zákona, jemuž nelze přiznat ochranu. Dále poukázal na to, že žalobci již v řízeních proti České republice bylo přiznáno odškodnění ve výši 250 000 Kč. Jeho majetkové poměry tudíž neodůvodňují osvobození od placení soudních poplatků jako podmínky pro ustanovení zástupce. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Na základě shodných důvodů jako v předcházejících rozhodnutích soud prvního stupně žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal a návrh na ustanovení zástupce zamítl. Odvolací soud dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, přičemž zopakoval závěr, že ze strany žalobce jde o zjevné zneužití práva.

Žalobce v dovolání poukázal na nečinnost prvních dvou ustanovených zástupců. Poslední ustanovený zástupce byl dle slov dovolatele „až příliš činný, bohužel pouze do vlastní kapsy.“ Dále dovolatel uvádí, že zástupce mu zadržuje částku 320 000 Kč vyplacenou Ministerstvem spravedlnosti a že tato částka je předmětem dalšího soudního sporu. Navíc je tato částka blokována exekučními příkazy Okresního soudu Brno-venkov.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 10. 2014, č. j. 11 C 173/2008-464, dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Tuto výzvu opakoval Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 5. 2015. Podáním došlým soudu 26. 5. 2015 dovolatel opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.

Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Soudní poplatky v civilním řízení plní tři základní funkce: fiskální, regulační a motivační. Poplatky ovšem nesmějí představovat překážku přístupu k soudu, která by bránila v uplatňování opodstatněných nároků (tzv. odepření spravedlnosti). Z toho důvodu právní úprava též pamatuje institutem osvobození od soudních poplatků na případy, kdy osobní poměry účastníka mu neumožňují zaplacení poplatku (srov. WALTR, Robert. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, x, 135 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-80-7400-435-3. S. 1.) S existencí předpokladů pro osvobození od soudních poplatků následně ustanovení § 30 o. s. ř. spojuje rovněž procesní právo účastníka požádat o ustanovení zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Jde o naplnění čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení (srov. DRÁPAL, Ljubomír. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, 2 sv. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-107-9. S. 197).

Rovněž výše uvedený procesních práv účastníka řízení však lze zneužít. Zneužít právo znamená vykonat je k právem neodůvodněné újmě někoho jiného nebo k újmě společnosti. Specifickým případem zneužití práva je chování šikanózní (říká se též šikanózní výkon práva), které spočívá v tom, že někdo vykoná své právo se záměrem způsobit jinému nepřiměřenou újmu (srov. KNAPP, Viktor. Teorie práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995, xvi, 247 s. Právnické učebnice /C.H. Beck/. ISBN 34-064-0177-5).

V této věci byli dovolateli soudem prvního stupně ustanoveni postupně tři zástupci, přičemž dovolatel opakovaně požádal o změnu zástupce s odůvodněním, že došlo k narušení důvěry mezi dovolatelem a ustanoveným zástupcem. Naposledy tak dovolatel učinil při posledním jednání před soudem prvního stupně před závěrečnými návrhy, tedy ve fázi řízení, kdy již soudem prvního stupně mělo být meritorně rozhodnuto, což mělo za důsledek další odročení jednání. Soud takovému zneužití procesních institutů mlčky přihlížet nesmí a je-li obstrukce a snaha o průtahy dostatečně zřejmá, musí je postihovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 29 Od 70/2005). Dovolací soud se tudíž ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, že u dovolatele, který opakovaně zneužívá procesního institutu ustanovení zástupce, není další ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů ve smyslu § 30 o. s. ř. opodstatněné.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. 7. 2015

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru