Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 5316/2017Usnesení NS ze dne 29.11.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5316.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

§ 104 odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 4027/17 ze dne 23.01.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Milada Tomková


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 5316/2017-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 197/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 3 Co 294/2013-113, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. září 2011, č. j. 34 C 197/2010-40, výrokem I. odmítl žalobu podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., výrokem II. nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 13. března 2013, č. j. 3 Co 142/2011-67, usnesení soud prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobu nelze pro nesrozumitelnost projednat a že pro absenci dokladů o osobních a majetkových poměrech žalobce nelze ani rozhodnout o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem a požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2013, č. j. 34 C 197/2010-93, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 3 Co 294/2013-113, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce opět vlastnoručně sepsané dovolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 29. května 2017, č. j. 3 Co 54/2016-184, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. května 2016, č. j. 34 C 197/2010-168, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 3 Co 294/2013-113. Proti tomuto rozhodnutí pak opakovaně žalobce podal nesrozumitelné dovolání, ze kterého pouze zřetelně vyplynula jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Poté k dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2017, č. j. 3 Co 54/2016-184, Nejvyšší soud sám zhodnotil, zda jsou eventuelně splněny podmínky pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení žalobci se závěrem, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání z důvodu nesrozumitelnosti žalobního návrhu a nedoložení osobních a majetkových poměrů ze strany dovolatele. Protože žalobce ani za této situace neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

Při projednávání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 3 Co 294/2013-113, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Pokud nyní žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 3 Co 294/2013-113, pak z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v jiných soudních sporech žalobce byl soudem opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 27 Cdo 3850/2017, sp. zn. 30 Cdo 5883/2016, sp. zn. 30 Cdo 4815/2016). Je proto opodstatněné presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno.

K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2017

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru