Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 528/2017Rozsudek NS ze dne 30.08.2017

HeslaOpatrovník
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.528.2017.1
Dotčené předpisy

§ 461 o. z.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 528/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci opatrovanky Ing. J. P., zastoupené kolizním opatrovníkem JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova č. 791/25, v řízení o návrzích opatrovníka, Ing. J. O., při podání dovolání zastoupeného Mgr. Bc. Stanislavem Brunckem, advokátem se sídlem v Brně, Benešova 628/12, o schválení právních úkonů, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 0P 89/2012, o dovolání opatrovníka opatrovanky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. října 2015, č.j. 38 Co 210/2014-528, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. října 2015, č.j. 38 Co 210/2014-528, se ve výroku II. zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hodoníně (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. dubna 2014, č. j. 0P 89/2012-406, výrokem I. neschválil za Ing. J. P. (dále též „opatrovanka“) právní úkon - převody finančních prostředků v celkové výši 200.000 Kč, výrokem II. za opatrovanku neschválil právní úkon – převod 1.331.299 kusů podílových listů Sporoinvest a 79.725 kusů podílových listů Sporobond, vedených u Investiční společnosti České spořitelny a.s., na účet L. Š., výrokem III. neschválil za opatrovanku právní úkon – dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že všechny právní úkony opatrovanky, o nichž rozhodoval, nejsou v jejím zájmu, neboť jejich schválením by potvrdil existenci závazků opatrovanky a zavázal by ji tak k jejich plnění, což mu nepřísluší.

K odvolání opatrovníka opatrovanky Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. října 2015, č.j. 38 Co 210/2014-528, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. ve výroku I. změnil tak, že posuzované právní úkony schválil, výrokem II. ho ve výroku II. změnil tak, že za opatrovanku neschválil právní úkon - dohodu o částečné úhradě dluhu uzavřenou dne 7. 2. 2013 za ni opatrovníkem Ing. J. O., s L. Š., převodem shora uvedených podílových listů a výrokem III. ho ve výrocích III. a IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud došel k závěru, že převod částek v celkové výši 200.00 Kč na výživné a dlužné výživné pro nezletilé děti opatrovanky je v jejím zájmu, zatímco výrok III. rozsudku soudu prvního stupně považoval za nepřezkoumatelný.

Ve vztahu k dohodě o částečné úhradě dluhu převodem podílových listů, uzavřel odvolací soud, že ji nelze schválit pro neurčitost přesného vyčíslení výše částečné úhrady dluhu, jež ve smlouvě absentuje, protože nominální výše převáděných podílových listů se v čase mění. Odvolací soud tak výrok II. soudu prvního stupně podle obsahu potvrdil, avšak z jiných důvodů než soud prvního stupně a změna tohoto výroku je podle odůvodnění pouze rázu upřesňujícího a formulačního.

Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal opatrovník Ing. J. O. dne 30. prosince 2015 dovolání. Domnívá se, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky určitosti posuzovaného právního úkonu, dovolání tak považuje za přípustné vzhledem k ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací důvod uplatňuje, že napadený výrok spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. Uvádí, že výše peněžité částky, která bude na dluh uhrazena, je v dohodě upravena zcela určitým způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o její výši, a to tak, že bude stanovena podle denního kurzu, který je zveřejňován na internetových stránkách http://www.iscs.cz/web/fondy/aktuální ceny Investiční společnosti České spořitelny a.s., přičemž rozhodným dnem pro stanovení kurzu je den uskutečnění převodu podílových listů do peněžní podoby. Dále v dovolání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na rozsudek ze dne 20. listopadu 2009, sp.zn. 30 Cdo 4271/2007, nebo na rozsudek ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. 32 Odo 346/2002. Upozorňuje rovněž, že chybí bližší odůvodnění názoru odvolacího soudu o neurčitosti předmětné smlouvy. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (opatrovníkem) v zákonem stanovené lhůtě, obsahuje zákonem stanovené náležitosti. Současně přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Dovolací soud vzal v úvahu dovolatelem výslovně uplatněný důvod přípustnosti dovolání, přičemž dospěl k závěru, že předmětné dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. a je i důvodné, neboť při řešení otázky určitosti právního úkonu v napadené části rozsudku se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vysvětlil, že vůle účastníka vtělená do právního úkonu je projevena určitě a srozumitelně, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník v postavení jejího adresáta tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat (srov. například rozsudek ze dne 18. dubna 1996, sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 1 přílohy, rozsudek ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 2 přílohy, a rozsudek uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve smyslu občanského zákoníku je třeba považovat právní úkon za určitý a srozumitelný, jestliže je z něho patrno, kdo tento právní úkon činí a co je jeho předmětem, přičemž tento předmět musí být vymezen tak, aby nemohlo dojít k záměně za věci obdobného druhu. Pokud ta která esenciální náležitost právního úkonu (např. z hlediska jeho určitosti) absentuje, nemůže takto učiněný úkon vyvolat sledovaný vznik, (obsahovou) změnu či zánik příslušného právního vztahu. Právní úkon je neurčitý, jestliže se jednajícímu nezdařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, ať již z důvodu, že zde taková vůle zcela absentovala, nebo proto, že projevená vůle nebyla určitě vyjádřena (srovnej právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 30 Cdo 4271/2007).

Dovolací soud nepřehlédl, že ke schválení soudu předloženou smlouvu její strany výslovně uzavřely jako smlouvu podle ustanovení § 51 občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013 (dále jen „obč.zák.“), tedy smlouvu nepojmenovanou. V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 33 Odo 1702/2006, Nejvyšší soud vyložil, že zatímco u pojmenovaných smluv občanský zákoník vedle obecných ustanovení v části první obč. zák. obsahoval ještě další - speciální - ustanovení, u nepojmenovaných smluv taková ustanovení zákona chybí. Jen rámcově se v § 51 obč. zák. stanoví, že nepojmenovaná smlouva nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona; to znamená, že podrobné modality smluvních podmínek musí takové smlouvy obsahovat samy. Soudní praxí je obecně zastáván názor, že pro právní vztahy vyplývající z inominátních smluv je rozhodující obsah smlouvy (vlastního smluvního ujednání), tedy to, jak jsou vymezena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran; takto stanovené povinnosti jsou pak pro ně závazné. Pouze za situace, kdy není mezi účastníky v určité otázce smluveno ničeho, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta ustanovení občanského zákoníku, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem mu nejbližší (srovnej Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J., a kol: Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 322 a n.). Je pak zřejmé, že s přihlédnutím k vyloženým zásadám předložená smlouva o převodu podílových listů vyhovuje.

Z vyloženého je zřejmé, že napadené rozhodnutí nelze z popsaných důvodů pokládat za věcně správné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta prvá o.s.ř.). S ohledem na skutečnost, že předmětem úvah odvolacího soudu, které vedly v napadeném výroku k zamítnutí návrhu, nebyla otázka, zda předmětné právní jednání bylo učiněno v zájmu opatrovanky, bude na Krajském soudu v Brně zabývat se v dalším řízení především i touto otázkou (§ 461 o.z.).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru