Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 5254/2014Rozsudek NS ze dne 28.01.2015

HeslaPřikázání věci
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.5254.2014.1
Dotčené předpisy

§ 243e odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 5254/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva SVÉBYT v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Petřínská 18, identifikační číslo osoby 00141224, proti žalované Nadaci Svébyt, se sídlem v Brtnici 1, PSČ 588 32, identifikační číslo osoby 48455491, zastoupené Mgr. Miroslavem Ambrožem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 7, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 8/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2014, č. j. 27 Co 18/2013-473, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 5. srpna 2014, č. j. 27 Co 18/2013-481, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2014, č. j. 27 Co 18/2013-473, ve znění usnesení téhož krajského soudu ze dne 5. srpna 2014, č. j. 27 Co 18/2013-481, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

II. Dovolací soud nařizuje, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát Krajského soudu v Brně.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. října 2006, č. j. 3 C 8/2005-137, zamítl žalobu, jíž se žalobce proti žalované domáhal určení, že je vlastníkem „nemovitostí(,) tj. zámku čp. na stavební parcele č. kat. 510, stavební parcely č. 510, pozemkové parcely č. kat. 243/1, ppč. 243/10, ppč. 246, ppč. 247, vše kat. území B., zapsané na LV č. 964 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště v Jihlavě“ (dále též „předmětné nemovitosti“ nebo „zámek“), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně oproti žalobci nedospěl k závěru o neplatnosti předchozích převodních smluv a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví označeným (v pořadí již čtvrtým) rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně a podané určovací žalobě (jak vyplývá z jeho meritorního výroku I.) zcela vyhověl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení všech stupňů. Tomuto rozhodnutí odvolacího soudu předcházel (měnící a žalobě vyhovující) rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. října 2013, č. j. 27 Co 18/2013-396, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 26. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 400/2014. V tomto rozhodnutí dovolací soud v závěru svého odůvodnění uvedl, že: „Dovolatelka také důvodně vytýká odvolacímu soudu, že ten se ani věcně nezabýval otázkou oprávnění likvidátora žalobce zastupovat žalobce v předmětném řízení. Správně přitom dovolatelka v dovolání připomíná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2006, sp. zn. 20 Cdo 552/2006, ve kterém dovolací soud vyslovil a odůvodnil právní názor, že je-li v řízení zpochybněno oprávnění fyzické osoby jednat za právnickou osobu jako její statutární orgán, je soud povinen bez ohledu na obsah aktuálního výpisu z obchodního rejstříku, jímž se tato fyzická osoba prokazuje, její oprávnění zkoumat. Jestliže odvolací soud uvedenou (pro rozhodnutí též zásadně významnou) skutečnost neverifikoval, pochybil, čímž zatížil odvolací řízenou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“

Jak ovšem plyne z odůvodnění (písemného vyhotovení) nyní opět dovoláním žalované napadeného rozsudku odvolacího soudu, odvolací soud se nepochopitelně odmítl uvedenou otázkou zabývat z pohledu, zda T. Z. byl zákonu odpovídajícím způsobem ustanoven do funkce likvidátora, či nikoliv, a nadto v rozporu s citovaným rozhodnutím dovolacího soudu „dospěl k závěru, že pokud žaloba na určení vlastnického práva k nemovitostem byla podepsána ze strany likvidátora, jako osoby zapsané v obchodním rejstříku, bylo tak učiněno oprávněnou osobou.“ Jinými slovy řečeno (z právní argumentace odvolacího soudu vyvozeno), odvolací soud zaujal právní názor, že není podstatné, zda likvidátor družstva byl zákonem stanoveným způsobem, resp. zákonem určeným orgánem ustanoven do funkce, když právně relevantní je, zda takový údaj vyplývá z obchodního rejstříku. Tím ovšem odvolací soud nerespektoval závazný právní názor, jak byl vyjádřen v předchozím kasačním rozhodnutí a popřel dosavadní judikaturu týkající se formální a materiální publicity údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Přitom samotné Stavební bytové družstvo SVÉBYT v likvidaci v listině označené jako „Výpověď plné moci“ (založené na č. l. 452 procesního spisu) mj. sděluje, že „RSDr. Z. nebyl nikdy ustanoven likvidátorem způsobem stanoveným zákonem, a proto popíráme platnost všech právních úkonů, které jakožto likvidátor učinil.“

Poněvadž proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání (spis s dovoláním byl doručen Nejvyššímu soudu dne 12. prosince 2014), v němž mj. relevantně poukazuje na v napadeném rozhodnutí nesprávné řešení právní otázky oprávnění likvidátora T. Z. podat v zastoupení žalobce předmětnou žalobu a zastupovat žalobce v uvedeném řízení, shledal Nejvyšší soud dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustným i (z vyložených důvodů shora) důvodným, pročež dovolacímu soudu nezbylo, než opět přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto odvolacímu soudu podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu došlo proto, že ze strany odvolacího soudu nebyl dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), přičemž celkově jde již o čtvrtý zrušený rozsudek odvolacího soudu, který projednal a rozhodl týž odvolací senát, dovolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl již jiný senát Krajského soudu v Brně, poněvadž podle přesvědčení dovolacího soudu jen v důsledku tohoto opatření lze dosáhnout toho, aby tato věc byla co nejdříve a zákonu odpovídajícím způsobem odvolacím soudem rozsouzena.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru