Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 506/2017Usnesení NS ze dne 11.10.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Obnova řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.506.2017.1
Dotčené předpisy
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 4034/17 ze dne 06.02.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaromír Jirsa


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 506/2017-61

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Hanou Dejmkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 34, za účasti Psychiatrické nemocnice Brno – Černovice, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 8, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 71 C 1/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2016, č. j. 44 Co 390/2016-37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. června 2016, č. j. 71 C 1/2016-20 (kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.

Odvolací soud totiž rozhodl [primárně z důvodu, že rozhodnutí (v detenčním řízení podle tehdy platného ustanovení § 191b o. s. ř.) Městského soudu v Brně ze dne 17. června 2013, č. j. 71 L 1403/2013-9, není – též s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) – rozhodnutím ve věci samé] v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž dovolací soud nemá (i přes v dovolání uplatněné argumenty, v nichž je polemizováno s dosavadní judikaturou dovolacího soudu, aniž by bylo přihlédnuto též i k níže označené judikatuře Ústavního soudu, jež v předmětné materii judikaturu dovolacího soudu reflektovala) žádný důvod se odchýlit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 30 Cdo 1245/2007, ze dne 31. října 2007, sp. zn. 30 Cdo 3805/2007, ze dne 3. května 2008, sp. zn. 30 Cdo 2738/2008, ze dne 30. června 2010, sp. zn. 30 Cdo 1197/2010, in http:www.nsoud.cz, nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 2. srpna 2016, sp. zn. III. ÚS 2562/16, případně jeho nález ze dne 23. března 2015, sp. zn. I. ÚS 1974/14, in http://nalus.usoud.cz).

Proto dovolací soud ani nepostupoval ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v rozhodném znění, tedy věc nepředložil velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí, a dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. října 2017

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru