Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4791/2017Usnesení NS ze dne 10.01.2018

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4791.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

§ 104 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4791/2017-327

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 148/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2017, č. j. 53 Co 85/2017-307, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. února 2015, č. j. 53 Co 426/2014-195, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ( dále též „soud prvního stupně“) ze dne 18. června 2014, č.j. 4 C 148/2008-167, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že samotný nárok žalobce nebyl opodstatněný.

Žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem; stejně tak nedoložil, že by případně sám měl právnické vzdělání (toto dovolací řízení je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 30 Cdo 49/2018). V této souvislosti požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. března 2017, č. j. 53 Co 85/2017-307, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. srpna 2015, č.j. 4 C 148/2008-208, kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.. Dospěl k závěru, že žalobce s ohledem na jeho zjištěné majetkové poměry nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobce uvedené potvrzující usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním. Ani v tomto případě dovolatel nebyl zastoupen advokátem, aniž by doložil, že by případně sám měl právnické vzdělání. Znovu také požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí.

Usnesením ze dne 30. srpna 2017, č. j. 4 C 148/2008-323, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro sepsání a podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. března 2017, č. j. 53 Co 85/2017-307, zvolil advokáta a předložil soudu ve lhůtě 15 dnů jeho plnou moc. Dovolatele poučil, že v opačném případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 5. září 2017, avšak výše uvedený nedostatek v povinném zastoupení nebyl do současné doby odstraněn. Žalobce pouze opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).

V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady s ohledem na odvolacím soudem deklarované majetkové poměry žalobce. Závěr soudů obou stupňů je nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.

Z uvedeného plyne, že přes opatření provedená soudem prvního stupně dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř. Dovolací soud proto řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2017, č. j. 53 Co 85/2017-307, zastavil (§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. ledna 2018

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru