Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4753/2008Usnesení NS ze dne 24.03.2010

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4753.2008.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 218 odst. c o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1644/10
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Nykodým


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4753/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně K. K. N., zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov 6, proti žalovanému O. L., zastoupenému JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o zaplacení 479.900,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 227/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2008, č.j. 21 Co 337/2006-61, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Leoše Viktorina, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 12.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.)

Krajský soud v Brně, rozsudkem ze dne 29. dubna 2008, č.j. 21 Co 337/2006-61, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. února 2006, č.j. 5 C 227/2005-43, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby žalovaný zaplatil částku 479.900,- Kč s příslušenstvím, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, podle nichž žalovaný a pan J. J. jako majitel vozidla Volkswagen Passat 1,9 TDI Variant, registrační značka 2 M1 66557 (dále jen „vozidlo“), uzavřeli smlouvu o zprostředkování (§ 774násl. občanského zákoníku – dále jen „o.z.“), na jejímž základě měl žalovaný jako zprostředkovatel za odměnu zprostředkovat zájemci uzavření kupní smlouvy týkající se uvedeného vozidla, přičemž zprostředkovatel byl podle bodu VII smlouvy zmocněn k převzetí kupní ceny vozidla. Dne 25. června 2004 byla uzavřena mezi J. J. a žalobkyní kupní smlouva, jejímž předmětem bylo uvedené vozidlo, přičemž kupní cena mohla být v hotovosti uhrazena k rukám zmocněnce prodávajícího, což bylo skutečně realizováno. Vozidlo bylo kupující předáno, zatímco jeho kupní cena byla J. J. vyplacena dne 30. června 1964 prostřednictvím žalovaného (zprostředkovatele). Následně však bylo zjištěno, že prodávané vozidlo bylo v roce 2003 odcizeno jeho (skutečnému) majiteli, takže prodávající J. J. nebyl vlastníkem tohoto vozidla. Vozidlo pak bylo dne 12.10.2004 vydáno jeho majiteli v SRN. Odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem, byly všechny smlouvy uzavřené v souvislosti s prodejem předmětného vozidla neplatné. Složením částky 479.900,- Kč žalovanému žalobkyně (v daném případě) uhradila kupní cenu vozidla panu J. J., takže žalovaný „figuroval (pouze) jako platební místo“ pro úhradu kupní ceny ve prospěch prodávajícího J. J. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nezískal na úkor žalobkyně majetkový prospěch a není tak ve sporu pasivně legitimován.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobkyně dne 16. června 2008 a právní moci nabyl téhož dne.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně dne 11. července 2008 dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a má za to, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že vzhledem k neplatnosti všech smluv, včetně smlouvy o zprostředkování, nemohl žalovaný fungovat jako pouhé platební místo a fakticky se převzetím kupní ceny na úkor žalobkyně obohatil. Domnívá se, že v daném případě nešlo o plnění z neplatné smlouvy podle § 457 o.z., ale o plnění bez právního důvodu dle ustanovení § 451 odst. 2 o.z. Odvolací soud proto pochybil, když žalovaný nárok neposoudil podle posledně uvedeného ustanovení. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

K podanému dovolání podal žalovaný vyjádření, v němž se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího a navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.

Dovolací soud se v prvé řadě ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v posuzovaném případě se předmět sporu (ve skutečnosti) týká plnění z neplatné kupní smlouvy ve smyslu § 457 o.z., neboť žalobkyně zaplatila kupní cenu předmětného vozidla žalovanému na základě bodu III., bod 2. neplatné kupní smlouvy ze dne 25.6.2004. Dovolací soud v této souvislosti poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle níž z § 457 o.z. vyplývá, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci. Věcná legitimace (ať už aktivní nebo pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2004, sp. zn. 25 Cdo 264/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2005, rozsudek ze dne 5. května 2005, sp.zn. 33 Odo 351/2004, nebo usnesení ze dne 26. února 2009, sp.zn. 30 Cdo 1196/2007). Nelze pak pominout, že skutková zjištění soudů obou stupňů neodůvodňují závěr, že by to byl žalovaný, kdo by se byl na úkor žalobkyně neoprávněně obohatil, a že by tak byly naplněny předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení na jeho straně ve smyslu ustanovení § 451 o.z. Proto závěr odvolacího soudu, že žalovaný není v předmětné věci pasivně legitimován, je opodstatněný.

Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 12.360,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Pavel Pavlík,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru