Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4727/2014Usnesení NS ze dne 03.04.2015

HeslaZadostiučinění (satisfakce)
Odpovědnost státu za škodu
Katastr nemovitostí
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4727.2014.1
Dotčené předpisy

§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2465/15 ze dne 07.10.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4727/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka, ve věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Danielem Novotným Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 9, o náhradu škody za nesprávný úřední postup, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 100/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2014, č. j. 28 Co 195/2014 - 74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím, jíž se žalobkyně domáhala z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního.

Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobkyně podala dne 22. 12. 2011 návrh na obnovení zápisu vlastnických práv pro původní vlastníky formou záznamu do katastru nemovitostí (dále jen „KN“) a zároveň výmaz vkladu vlastnického práva pro neoprávněné vlastníky. Návrh byl podán katastrálnímu pracovišti v N. Jako přílohu žalobkyně označila nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2110/07. Svůj návrh odůvodnila tím, že uvedeným nálezem bylo s účinky ex tunc zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 31 Co 269/2007-139, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 11. 2006, č. j. 8 C 1278/2000-111, na jehož základě bylo do KN zapsáno vlastnické právo J. R. J. R. následně předmětné nemovité věci daroval manželům H. Jelikož v důsledku výše uvedeného nálezu pozbyl posledně uvedený rozsudek právní moci, podala žalobkyně výše uvedený návrh. Katastrální úřad v Nymburce žalobkyni dopisem sdělil, že na základě prosté kopie přiloženého nálezu není možné provést zápis do KN, neboť nálezem bylo zrušeno rozhodnutí, které nebylo podkladem pro zápis, a zároveň vložením darovací smlouvy došlo k takové změně, že zrušovací rozsudek již svým obsahem nenavazuje na stav zápisu v KN. Žalobkyně požadovala po Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním náhradu škody a nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu. Její žádosti nebylo vyhověno.

Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že požadovanému zápisu a výmazu bránila skutečnost, že v mezidobí došlo ke vkladu vlastnického práva pro manželé H., tudíž navrhovanému zápisu byl na překážku stav zápisu v KN, i kdyby žalobkyně předložila katastrálnímu úřadu nález v originále. Pokud již byl vklad proveden, byť na základě neplatné smlouvy, nebyl katastrální úřad oprávněn vrátit stav zápisu v KN na původní stav před tímto vkladem. K záznamu vlastnického práva pro žalobkyni by mohl katastrální úřad přistoupit až na základě rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem předmětné nemovitosti, přičemž platnost darovací smlouvy by soud řešil jako předběžnou otázku. S ohledem na uvedené se soud prvního stupně již nezabýval otázkou, zda katastrální úřad měl či neměl poučovací povinnost. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Dále uvedl, že návrh žalobkyně nemohl zahájit správní řízení, jakým je řízení o povolení vkladu (zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladů práva k předmětným nemovitostem evidovaným v KN). Obsah předložené listiny zcela nepochybně neodůvodňoval vyznačení změny vlastnictví, když šlo pouze o procesní rozhodnutí, které nijak neosvědčovalo vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem, tudíž mohlo jít pouze o zápis poznámky, že rozsudek Okresního soudu v Nymburce již není v právní moci (toto sdělení také doručil katastrálnímu úřadu Okresní soud v Nymburce). Soudy obou stupňů tudíž dospěly k závěru, že žalovaná se nedopustila nesprávného úředního postupu.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, přičemž splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že některé právní otázky hmotného nebo procesního práva dosud nebyly dovolacím soudem řešeny a v některých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka formuluje následující otázky:

1. Je nesprávným úředním postupem postup orgánu žalované, jestliže Katastrální pracoviště Nymburk neprovedlo v KN pro předmětné nemovitosti obnovu původního spoluvlastnického práva pro M. R. a J. R. z důvodu existujícího, pravomocně nevypořádaného společného jmění manželů, a to na základě rozhodnutí Ústavního soudu, formou záznamu v KN?

2. Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované, jestli katastrální pracoviště ve svém sdělení neuvedlo, v rozporu se svojí zákonnou poučovací povinnosti, jaký typ listiny má ke svému návrhu žalobkyně předložit a neuvedlo lhůtu, ve které má žalobkyně požadovaný typ listiny předložit?

3. Je nesprávným úředním postupem orgánu žalované, jestli si katastrální pracoviště samo nevyžádalo nález přímo u Ústavního soudu?

Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka následně v obsáhlém dovolání rozvíjí výše uvedené otázky, přičemž navrhuje dovolacímu soudu k provedení řadu důkazů. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně změnil tak, že žalobnímu návrhu žalobkyně se zcela vyhovuje.

Dovolání bylo dne 18. 11. 2014 doplněno podáním, v němž dovolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3399/2013, jenž se týká přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí v případě včas podané ústavní stížnosti.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že nadále zastává názor, že katastrální pracoviště N. ve svém postupu nepochybilo, neboť postupovalo v souladu s § 8 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Dále uvedla, že se ztotožňuje s právními závěry soudů obou stupňů. Doplnila, že dovolatelka vede vůči žalované několik řízení týkající se v základu stejné věci, kdy vždy bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby. Z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Vymezení přípustnosti dovolání z důvodu, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, může být způsobilým ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku hmotného práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky hmotného práva odvolacím soudem odchyluje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka uvádí odkazy na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, avšak z těchto odkazů není patrné, v čem se měl odvolací soud konkrétně odchýlit. V doplnění dovolání dovolatelka dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3399/2013, v němž je řešena otázka přerušení řízení o návrhu na vklad práva do KN před katastrálním úřadem. Tvrzeným nesprávným úředním postupem v tomto řízení však bylo neprovedení obnovení zápisu vlastnických práv, nikoliv nepřerušení řízení o návrhu na vklad.

Soudy obou stupňů postavily svá rozhodnutí na závěru, dle nějž katastrální úřad se nedopustil nesprávného úředního postupu, neboť nebyl oprávněn obnovit zápis vlastnického práva dovolatelky a J. R. na základě nálezu Ústavního soudu, jímž bylo zasaženo do právní moci rozhodnutí, na jehož základě bylo do KN zapsáno vlastnické právo J. R., za situace, kdy na místě vlastníků předmětných nemovitostí jsou v KN již evidovány jiné osoby, tudíž není splněna podmínka dle ust. § 8 zákona č. 265/1992 Sb., neboť rozhodnutí nenavazuje na dosavadní zápisy v KN. K záznamu vlastnického práva dovolatelky by za této situace mohlo dojít pouze na základě rozhodnutí soudu, jímž by bylo vlastnické právo dovolatelky určeno. Dovolatelkou široce koncipovaná otázka ad 1 spočívá na výše uvedeném právním závěru, jenž dovoláním nebyl nikterak zpochybněn. Daná otázka tudíž nemůže založit přípustnost dovolání. Přípustnost dovolání nemohou založit ani další dvě dovolatelkou formulované otázky, neboť na vyřešení těchto otázek napadené rozhodnutí nezávisí.

Dovolací soud rovněž nevyhověl návrhu dovolatelky na provedení navržených důkazů, neboť ty lze obecně provádět jen k prokázání důvodu dovolání, což v případě jediného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci nepřichází pojmově do úvahy. Proto ani občanský soudní řád ve znění od 1. 1. 2013 neobsahuje ustanovení obdobné ustanovení § 243a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012.

Dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2015

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru